K Mezinárodnímu dni žen už tradičně patří kytičky, gratulace a dárky jako projev úcty a díků manželkám, maminkám, babičkám. Ale co vymyslet nového do oslavného článku, čím ozvláštnit letošní blahopřání, aby v něm nebyl jen obvyklé citáty a každoročně se opakující slova i věty, aby to byl zkrátka příspěvek osobitý, poutavý a v neposlední řadě zábavný? Před tímto úkolem stojí mladá redaktorka Slávka, hlavní hrdinka původní televizní hry
Heleny Polachové VZORNÁ TCHYNĚ. Na schůzce redakční rady závodního časopisu se nakonec zrodí nápad. Obvykle se píše o zasloužilých matkách, vzorných učitelkách, národních umělkyních, proč by se pro změnu nemohlo jednou napsat o vzorné tchyni? Už jenom proto, že se do nich kdekdo strefuje. A přece není možné, aby se na závodě, kde převážně pracují ženy, jeden takový ideální příklad nenašel. Slávka dostane tipů hned několik. Její novinářské srdce zaplesá a v příštím okamžiku už spěchá na návštěvu. Vždyť ta doporučení začínají skoro všechna stejně: Copak naše máma! Té se daří všecko, nač sáhne. Už jenom proto, co dělá pro rodinu, by si zasloužila nějaký řád... A nadšená autorka netuší, že se situace vyvinou úplně jiným směrem, že třeba nenápadná „vzorná“ strážkyně mladé domácnosti náhle provede věc, která by se dala připsat na vrub tchyni se zcela jiným přívlastkem. Po několika zkušenostech pochopí, že pravda o ideálním soužití mladé dvojice s maminkou bude asi někde uprostřed a že její první velký novinářský úkol nebude nijak snadný.
Úsměvný příběh propletený řadou humorných zápletek natočila pro pražskou hlavní redakci dramatické tvorby režisérka
Anna Procházková za spolupráce kameramana
Adolfa Navary. V hlavních rolích udivíme
Libuši Šafránkovou, zasloužilou umělkyni
Danu Medřickou,
Jiřinu Štěpničkovou,
Libuši Švormovou,
Janu Šulcovou,
Oldřicha Musila,
Marcela Vašinku a další známé herce.
[bed]
Vzorná tchyně. Květy. 1980, č. 10, roč. 30, s. 46 – 47. [upraveno]
