Vrah [TV inscenace]

Tohle je hodně podivná   brněnská inscenace.   Dramaturg Vladimír Kelbl se   asi zbláznil a servíruje   scény za sebou kolikrát tak   nesmyslně, že jsem   nevěděl, co si o tom mám   myslet. Snímek se chvíli   tváří jako detektivka,   chvíli jako konflikt mezi   českou a německou stranou,   chvíli jako milostný   románek, dohromady to však   vyznívá jako nějaký hodně   abstraktní slepenec   nepochopitelných scén. Což   je škoda, protože atmosféra   není špatná a kdyby Arnošt   Goldflam scénář schopněji   zpracoval a využil lépe   námětu Josefa Merhauta,   mohlo to být mnohem lepší.   Je možné, že režie se   ujali dva režiséři Karel   Fuksa a Svatopluk Vála a   proto je to místy takové   chaotické. Z hereckého   ansámblu mě nejvíce bavil   Lubor Tokoš v roli   cholerického Balvára. Snové   scény nájemníka Pavláta   jsou pojaty až expresivně a   budují v příběhu   samostatnou rovinu. Dělalo mi   ale problém, do kterých let   příběh zařadit, tu bych   řekl, že se odehrává v   období první republiky, tu   zase před první světovou   válkou (má to být přelom   19. a 20. století). Prostě   fakt divný. Parádní je   však hudba Jiřího Bulise,   jehož orchestrace by se   klidně hodila k   plnohodnotnému   celovečernímu filmu. Jak já   miluju hoboje a zde jich   užívá měrou vrchovatou.