Vlk z Královských Vinohrad [DCP]

Příběh o jednotlivci vždy překračujícím čáru zavedeného slušného chování. Je to filmař a tato výlučnost ho dostane do aktivní účasti na osudech Česka. V osudovém roce ’68 měli Češi v Cannes v hlavní soutěži tři filmy. Jejich očekávané vítězství však bylo zmařeno pseudorevolucí francouzských filmařů. Invaze 1968, sešup ze slávy a úspěchu a nucený exil. Marné hledání lásky v USA. V zemi, kde správná adresa a výše bankovního konta je nade vše. Co Čech, to muzikant a muzikantem je i filmař, který se jako Švanda dudák vrací domů, do rodné Prahy k milovanému filmu. „Film má v názvu Vlka, tvora divokého, lstivého, neovladatelného. Vlk v rouše beránčím, a naopak. Uvidíte místa činu, autentický dialog, autorský komentář, archivy pravé i falsifikáty. To, co bude ve filmu, se skutečně stalo a JJ to prožil. I když, pravda, občas to trochu nafouknul.“ Jan Němec, režisér.

OstravaKameraOko 2015

Autobiograficky laděný příběh výstředního režiséra Jana Němce, který s gustem sobě vlastním vypráví o svých láskách, filmech, nadějích, prohrách i vítězstvích. Neboť kdo byl jednou vlkem, vlkem navždy zůstává... Poslední filmové dílo legendárního českého tvůrce Jana Němce (mj. O slavnosti a hostech, Démanty noci, V žáru královské lásky) volně vychází z autorovy publikace „Nepodávej ruku číšníkovi“ a sleduje jeho životní osudy od šedesátých let do současnosti – od festivalu v Cannes v roce 1968 až do MFF v Karlových Varech v roce 2015. Němcovo alter ego jménem John Jan zde představuje herec Jiří Mádl. „Film má v názvu vlka, tvora divokého, lstivého, neovladatelného. Vlk v rouše beránčím a naopak. Uvidíte místa činu, autentický dialog, autorský komentář, archivy pravé i falzifikáty. To, co bude ve filmu, se skutečně stalo a John Jan to skutečně prožil. I když, pravda, občas jsem to trochu nafouknul,” řekl režisér Jan Němec během filmových příprav. Při natáčení mu nešlo o historickou věrohodnost, ale o vytvoření ducha i atmosféry minulé doby a zachycení génia loci daných míst. Režisér Jan Němec se bohužel dokončení svého posledního celovečerního filmu nedožil. Zemřel 18. března 2016, dva dny před poslední dotáčkou. Nicméně film v hrubých obrysech dokončil. Protože jeho zdravotní stav už nebyl nejlepší, pověřil dokončením snímku pomocného režiséra Tomáše Kleina. Snímek byl uveden v hlavní soutěži karlovarského festivalu a krátce před Němcovými nedožitými 80. narozeninami oceněn Zvláštním uznáním poroty.

Zdroj: Česká televize

Ve škole mu říkali „postrach Vinohrad" a zlobivým dítětem zůstal Jan Němec až do konce života. V 60. letech vystoupal filmem O slavnosti a hostech (1966) až k vrcholu uznání, o světový úspěch jej však připravily události roku 1968. Za patnáctiletého exilu se kromě kafkovské Proměny (1975) k vážné tvorbě prakticky nedostal, domů, na „pohřeb komunismu", se však vrátil hned a s obnovenou energií. Jiní upadali do letargie, on natočil klímovskou bizarerii V žáru královské lásky (1990). Později se soustředil na exploataci autobiograficky založených látek, kombinujících hrané prvky s dokumentárními a využívajících vynalézavě moderní technologii k až undergroundově úspornému natáčení.
Právě tak vznikal od loňského července i Vlk z Královských Vinohrad, rámovaný očekávanou, ale neuskutečněnou poctou v Cannes 1968 a uskutečněnou, byť vymyšlenou poctou v Karlových Varech 2015. Mezi ně se vejde většina života režiséra Johna Jana, který příběhem prochází za doprovodu řady kotrmelců a průšvihů, ale také životního nadhledu jeho druhého já, které události z perspektivy uběhlého času vykládá a komentuje. „Miluju film," prohlásí zešedivělý J. J. banálně, když přijde „konečně triumf". Ale co může být dojemnějším výrazem lásky k filmu než to, že mu Jan Němec zinscenuje přebírání Oscara za svůj vlastní dokument o srpnových událostech roku 1968? Ten tehdy viděla skoro miliarda lidí na celém světě a pomohl rozvrátit lži okupantů o tom, jak jsou v Československu vítáni.
Stejně jako v Nočních hovorech s matkou (2001) vrací se nakonec film na rodné pražské Vinohrady, snímané za jízdy rybím okem. Jan Němec jako by si i svůj vlastní odchod zrežíroval do posledního detailu, do poslední chvíle, kdy ticho přírody vítězí nad ruchem města a pohyb všeho se zastavuje. Komu Vlk z Královských Vinohrad jako jeho tvůrčí odkaz nestačí, nechť sáhne po Němcově knize povídek Nepodávej ruku číšníkovi (2011), z níž film vychází.

Jan Lukeš
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Autobiografický film legendárního režiséra Jana Němce volně vychází z autorovy publikace Nepodávej ruku číšníkovi a pozoruje jeho životní příběhy od šedesátých let do současnosti.
„Film má v názvu Vlka, tvora divokého, lstivého, neovladatelného. Vlk v rouše beránčím a naopak. Uvidíte místa činu, autentický dialog, autorský komentář, archivy pravé i falzifikáty. To, co bude ve filmu, se skutečně stalo a John Jan to skutečně prožil. I když, pravda, občas to trochu nafouknul.” (Jan Němec)
Hlavní roli mladého režiséra si zahrál Jiří Mádl, alter ego vypravěče si zahrál Karel Roden.
Jan Němec (12. července 1936 - 18. března 2016) se dokončení filmu bohužel nedožil. Po několika letech příprav Němec zahájil natáčení s Jiřím Mádlem na filmovém festivalu v Cannes v létě 2015, kde zaznamenali osudový rok 1968. Právě události roku 1968, jak je Němec prožil na festivalu v Cannes, jsou ústředním bodem vyprávění filmu Vlk z Královských Vinohrad. Tři zástupci české nové vlny včetně Němce měli tehdy šanci získat Zlatou palmu. Levicoví francouzští filmaři v čele s Jean-Lucem Godardem, François Truffautem a Louisem Mallem ale pod vlivem revolučních studentských bouří festivalovou soutěž předčasně ukončili. Osudovou ránou Němcovy slibné mezinárodní kariéry byl příjezd ruských tanků do Prahy.
„Kromě Cannes se film se natáčel v Praze, v New Yorku, v Californii, i na festivalu v Karlových Varech, kam se ve vzpomínce na Jana Němce symbolicky film vrací.“ říká producent filmu Tomáš Michálek.

Dokončovacích prací se ujal pomocný režisér Tomáš Klein spolu s dramaturgem a kreativním producentem Jakubem Felcmanem a střihačem Josefem Krajbichem, s nimiž Němec pracoval na hrubém střihu. Kameramanem snímku byl Němcův dlouholetý spolupracovník Jiří Maxa. Dokončení filmu probíhalo za pomoci Němcovy manželky - Ivy Ruszelákové. “Jan Němec přizpůsoboval kinematografii těm prostředkům, které pro něj byly dosažitelné, nikoliv naopak - žádný železný scénář, žádné ustálené vyprávěcí normy. Proces vzniku filmu byl živý a neustále se proměňující proud. Všehno podřízené hlavní myšlence, netvořil žádné obskurní filmy pro úzkou skupinu diváků. Tvořil filmy pro všechny, ale tak aby nehypnotizoval, aby budil, provokoval, vzrušoval, rozrušoval.”, uvedl Jakub Felcman.

Film vznikl v produkční společnosti MasterFilm v koprodukci s Českou televizí, postprodukční společností UPP, francouzskou společností BocaLupo Films a slovenskou Media Film, za podpory Státního fondu kinematografie a Audiovizuálního fondu Slovenské republiky.

Artcam

„Náš život je rychlejší než vzpomínky na něj,“ říkal Jan Němec (1936–2016), český režisér světového významu. Svéhlavý originál, nekompromisní bouřlivák a jeden z mála tuzemských autorů v pravém smyslu slova natočil svůj poslední film volně na motivy vlastních autobiograficky laděných povídek Nepodávej ruku číšníkovi (2011). Vznikla posmutnělá komedie, nesentimentální ohlédnutí za životním příběhem od šedesátých let do současnosti, nonšalantní vyrovnávání si účtů v punkovém hávu. S tvůrcovým alter egem Johnem Janem navštívíme kontroverzní Cannes 1968, záhy nato se octneme v české metropoli téhož léta, obsazené sovětskými tanky. Exil, návrat do Prahy, pohřeb komunismu, svoboda. Jak sám autor podotkl: „Film má v názvu vlka, tvora divokého, lstivého, neovladatelného. Vlk v rouše beránčím a naopak. Uvidíte místa činu, autentický dialog, autorský komentář, archivy pravé i falzifikáty. To, co je ve filmu, se skutečně stalo a John Jan to skutečně prožil. I když, pravda, občas to trochu nafoukl.“

Karel Och
MFF Karlovy Vary 2016