Vítejte v Marwenu

Robert Zemeckis opět   předčil tvůrčí   očekávání. Natočil   snímek kombinovaný hranými   a animovanými sekvencemi, kde   právě ta animovaná část   svou realičností doslova   bere dech. Svým způsobem   psychologický snímek na   základě dokumentu z roku   2010 'Marwelcol' o zlomeném   muži po brutálním   napadení. Aby znovu získal   své motorické dovednosti a   vyrovnal se s psychologickým   traumatem, začal ve své   zahradě stavět miniaturní   model belgické vesnice v   období druhé světové   války a vytvářet fiktivní   válečné dobrodružné   příběhy za pomocí loutek   navržených podle   skutečných vzorů.   Přesněji řečeno, podle   svých sousedů. A právě   jeho fantazii sobě vlastní   máme možnost vidět v   animované části a dá se   bez skrupulí říci, kam se   se svými výtvory hrabě Tim   Burton. Se scénářem je to   už krapet složitější. Moc   nám dějově nedá. Byť je   herecký výkon Stevena   Carella v hlavní roli   adekvátní, lítost nad jeho   osudem bohužel nevyvolává.   Ono je to snad i vlivem   právě animované části,   která svým popkornovým   rozhledem přivádí zcela na   jiné myšlenky. Snímek   začíná jako válečný   film, jehož dynamika   žánrově okouzlí a to až   do chvíle, kdy divák   zjistí, že se jedná o   obyčejné panenky. V danou   chvíli kamera vyzradí   podstatu věci, o kterou celou   dobu jde. Vizuální styl   scén s panenkami snad do   této chvíle také ještě   nebyla k vidění. Je   skutečně fascinující a tak   není divu, že osud   člověka, o kterém tento   film je, krapet zapadá do   pozadí. A to i přesto, že   hrané a animované části   jsou vyrovnané. Snímek tedy   skutečně kombinuje   animované akční sekvence   panenek s citlivým dramatem o   traumatu skutečného   člověka, což je vskutku   počin odvážný a ne   každého něco takového   dokáže oslovit.