Večer kejklířů

Švédský tvůrce přináší v tomto snímku hlubokou analýzu tužeb mladé dívky a dvou chlípných mužů. Vytváří drama o zoufalství.

Stárnoucí cirkusový principál Albert Johansson je rozčarovaný z blednoucí a mizející slávy kdysi zářících cirkusů. Diváků ubývá, financí se nedostává a cestování po světě již není tak krásné a svobodné jako kdysi. Vydává se za svou bývalou ženou, aby po dlouhém čase viděl své dva syny, zatímco jeho přítelkyně si začíná milostný románek s hercem. Najde Albert konečně štěstí a lásku, které mu v životě už dlouhou dobu chybí?

Večer kejklířů přináší divákům příležitost zamyslet se nad smyslem lidské existence, která se odráží v životech potulných umělců. V roce 2012 byl snímek prohlášena za jeden z 25 nejlepších švédských filmů všech dob. Večer kejklířů se promítal jako součást Bergmanovy retrospektivy na 61. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně v roce 2011.

Zdroj: Film Europe Media Company

Cirkus Alberti přijíždí do města, kde se má odehrát další představení a kde žije i bývalá manželka majitele cirkusu Alberta. Tu kdysi opustil kvůli kočovnému životu a mladší krasojezdkyni Anne. Ve dvojici to už ale notně skřípe, Anna se nechává svádět místním hercem Fransem, který Alberta zmlátí přímo v cirkusovém šapitó. Vyvrcholení partnerské krize přivede Alberta s Annou k otázce, zda spolu chtějí žít a hlavně zda je život u cirkusu opravdu tím, co je zcela naplňuje. Nemilosrdná studie ponížení proti sobě staví svět cirkusu a divadla a předjímá budoucí témata Bergmanovy filmografie.
18. Febiofest 2011

Jeden z nejvýznamnějších filmů známého švédského režiséra duchovních a psychologických filmů.
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Večer kejklířů je Bergmanovým vyznáním hercům, poctou těžkému údělu jejich hereckého „řemesla". Z tohoto filmu nejsilněji utkví jeho slavný prolog - retrospektivní historka, kterou během noční cesty vypráví starý vozka. Tato uzavřená „předehra" - manželský skandál cirkusového klauna Frosta a jeho záletné ženy Almy - je klíčovým výjevem pro výklad celého filmu. Vychází z výrazové estetiky němého filmu, herci hrají beze slov, takřka pantomimicky, hlasy jsou vymazány, emoce vyjadřuje bohatá škála zvukové a hudební „mluvy". Tragigroteskní postava Frosta (Anders Ek), jednoho z nuzné spodiny potulných komediantů, je lidsky povýšena v této působivé symbolické scéně kalvárie - hlubokém podobenství o věčném zápasu muže a ženy. Muž nese na zádech svoji zostuzenou ženu jako těžké břemeno, všem na posměch. Jeho nalíčená tvář jako by ustrnula v pitvorné grimase, která k němu přilnula jako škraboška, v níž se prostupuje hořkost s rozšklebeným úsměvem. Frost - ať odpuzuje, nebo dojímá, nepřestává fascinovat. Když se nakonec ve finále filmu objeví odlíčený, Pod maskou paňáci se odhalí civilní podoba člověka, prožitými strázněmi jakoby „očištěná".

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Prostředí kočovného cirkusu, živořícího na chudém švédském venkově koncem minulého století, se stává režisérovi záminkou k hlubinnému prozkoumáni dna lidské existence. Nechává své postavy projít ponížením, ale přesto jim svítá jiskřička naděje. Konfrontace šmirařského divadla a potulných komediantů jen odkrývá ubohost, v niž se oba zdánlivě honosné světy utápějí.

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola