Valhalla: Říše bohů

Odin, Thor a Loki poněkud   jinak. Zapomeňme na Marvel,   tohle je skutečné severské   fantasy se vším všudy.   Stejně jako ve snímku od   Marvelu ´Thor: Ragnarok´   (2017) je potřeba odvrátit   konec světa - Ragnarok,   avšak tady to máme v hluboce   temném zpracování. Snímek   je hranou verzí animovaného   filmu ´Valhalla´ (1986), a   byť je hraná verze hodně   temná, vlivem dětských   hlavních hrdinů je určen   spíše pro starší děti,   než pro širší publikum.   Děj je prost brutality a   naopak je v popředí   obyčejný přirozený humor a   smířlivější nadhled.   Avšak i tak je severská   mytologie zachována. Tento   dánský projekt je tedy dle   místních zvyklostí daleko   syrovější a v rámci   fantasy daleko   přirozenější, než pojetí   americké komiksové zábavy.   Tohle srovnání je prostě   neodvratitelné, neb Marvel z   toho udělal úplně něco   jiného, než jak je známo v   severských zemích. A   dánští tvůrci si na tom   dali hodně záležet.   Natáčelo se v Norsku,   Švédsku, Dánsku a na   Islandu a o zbytek se   postarali kouzelníci s CGI. A   výsledek je prostě tak   úžasný, že ani není znát   nižší rozpočet.   Zdánlivým problémem je   poněkud rychlejší tempo ve   vývoji děje. Není divu,   neboť to nemá tolik   prostoru, jako trilogie ´Pán   prstenu´(2001-03), takže   větší plynulost prostě   nebyla možná. Tím také   není dán patřičný prostor   určitým postavám, které by   si to jistojistě zasloužily.   Je zkrátka potřeba se   zbavit rozmazlenosti   nastaveného schématu právě   od dob Pána prstenu, neboť   ne každý fantasy film bude   stejně takový. Snímek je po   vizuální stránce rozhodně   povedený, jen je potřeba   krapet odpustit právě ty   scenáristické nedostatky.   Nejlepší dánská fantasy za   několik posledních let? Tak   to jistojistě ano.

Myslel
jsem si (možná naivně), že   jsem přiměřeně seznámen   se severskou mytologií, a od   první chvíle jsem žasl,   neboť jsem ji ve filmu nemohl   poznat. Viděl jsem figurky,   které se sice stejně   jmenovaly, ale přišlo mi to   jako kdyby analfabet točil   film o tom, že jsou   písmenka. Vidíme divné A,   vidíme ještě divnější C,   ale smysluplné slovo z toho   nevykřešete. Když jsem   spatřil jméno režiséra,   rozbřesklo se mi, a poslední   hřebíček do rakve byl,   když někdy v 51. minutě   Tyrovi lovci volají   "utíkejte". Takže   s dalšími zmatečnými   spektákly, bezzubým   zvukovým doprovodem i   absurdními situacemi má   spokojenost klesala, až s   posledním zavytím malé   hrdinky klesla úplně. Nerad   dávám dolní minimum, ale   nic lepšího tomuto veledílu   neudělím, neb jsem v něm   nic lepšího ani nenašel.