Utøya, 22. července

Norský snímek Utøya, 22. července zachycuje masakr na letním táboře Svazu dělnické mládeže na ostrůvku u Osla v létě 2011. Skutečnou tragédii, při níž přišlo o život sedm desítek převážně mladých lidí, režisér Erik Poppe zpracoval jako drama natočené v reálném čase bez hudby a střihu – vytrvale sleduje mladou Kaju, která se snaží bezhlavé střílení přežít a zároveň najít v chaosu a panice svou mladší sestru. Snímek vznikl na základě reálných svědectví, scénář filmu je založen na hloubkových rozhovorech s přeživšími a snaží se co nejvěrněji zachytit pocity mladých, kteří byli v moment útoku na ostrově. Popisuje události z jejich perspektivy a skládá hold jejich odvaze.

Film Europe CZ

Film Utøya 22 juli je inšpirovaný skutočnými udalosťami, ktoré sa stali v tento tragický deň v r. 2011 na nórskom ostrove, keď pravicový politický aktivista Andreas Breivik zabil 77 ľudí - účastníkov letného pobytu účastníkov letného pobytu mládežníckej organizácie Nórskej strany práce. Táto masová vražda šokovala celý svet a tento film je nakrútený na základe reálnych svedectiev. Film uchováva princíp jednoty miesta a času, je nakrútený formou akoby jedného záberu, ktorý sugestívnou kamerou sleduje pohyb hlavnej aktérky – 18 ročnej Kaji a ďalších vyplašených teenagerov, ktorí zo začiatku netušia , čo sa deje, len počujú neprestávajúcu streľbu a v panike bežia a pokúšajú sa ukryť. Scenár filmu je založený na rozhovoroch s tými, ktorí prežili a snaží sa čo najvernejšie zachytiť pocity mladých, ktorí boli počas útoku na ostrove. Popisuje udalosti z ich perspektívy a ukazuje, ako sa zachovali v tejto hraničnej situácii. S ohľadom na pozostalých sú charaktery filmu fiktívne.

Film Europe SK

22. června 2011 zaútočil Anders Behring Breivik na několik stovek mladých lidí, účastníků letního tábora Svazu dělnické mládeže na norském ostrově Utøya. Zběsilé řádění jednoho pravicového extremisty nepřežilo šedesát devět táborníků. Drama norského režiséra Erika Poppeho, které bylo vybráno do soutěže letošního Berlinale, zprostředkovává atmosféru klaustrofobního děsu z pohledu nic netušících obětí, odříznutých od zdroje informací i pomoci. Přes sedmdesát minut dlouhý záběr odměřuje dlouhé okamžiky hrůzy, jež se odehrály mezi zazněním prvního výstřelu a příjezdem první záchranářské lodi.

Anna Purkrábková

MFF Karlovy Vary 2018