Útok krabích monster

Ostrov, v jehož blízkosti byly prováděny testy jaderných zbraní, je v hledáčku vědců. Zajímají se o změny v životním prostředí, ale i o osud předchozí výpravy. Tu sežralo to, co se nyní chystá na ně. Jak název napovídá, má to klepeta.

Na začátku května 1948 padl rozsudek v protimonopolním soudním sporu se studiem Paramount, na jehož základě se musela všechna hollywoodská studia vzdát sítí kin, která dosud vlastnila a určovala jim program. Ztráta stabilního odbytiště vedla ke konci éry klasického Hollywoodu a způsobila, že velikáni výrazně omezili výrobu a zaměřili se na nákladnější produkce, které se lépe prosazovaly v novém konkurenčním prostředí. Na druhé straně pád distribučních monopolů vedl k rozmachu nezávislých společností. Ty s sebou přinesly boom braku, když distributorům a kinům nabízely laciné snímky z pokleslých žánrů. Jelikož nemohly disponovat produkčním zázemím srovnatelným s předchozí tradicí studiových filmů kategorie B, musely diváky lákat na přímočařejší atrakce. Vedle zpracovávání aktuálních společenských témat do vyhrocené a šokantní podoby představovaly komerční jistotu především fantaskní žánry. Do kategorie brakových sci-fi a monster filmů značně přispěl také Roger Corman, který v polovině padesátých let vstoupil do filmové branže. Navzdory zvučným názvům a barvitým plakátům s kolportérskými titulky ovšem snímky jako The Beast with a Million Eyes (Stvůra s milionem očí, 1955), Attack of the Giant Leeches (Útok obřích pijavic, 1959) či The Wasp Woman (Vosí žena, 1959) přinášely pramálo ze slibovaných atrakcí. Útok krabích monster představuje jeden z mála dobových filmů, které naopak v žádném ohledu nezklamou a náležitě naladěným a vnímavým divákům nabízejí nonstop zábavu, ať už tvůrci zamýšlenou, či nikoli. Corman zpětně vyzdvihuje, že báchorku o skupině vědců a vojáků, kteří na tichomořském ostrově čelí zmutovaným krabům, záměrně pojal s nadsázkou, protože ho už generické žánrovky unavovaly. Vyprávění tak přichází s takřka nekonečným výčtem absurdních schopností titulních poděsů, které z nich činí jedny z nejhouževnatějších, nejničivějších a nejhůře zastavitelných zrůd v dějinách fantastiky.

Jirí Flígl
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016