Úplně osobní

Ve filmu Úplně osobní (2005) vzpomíná režisér Nedžad Begovič na léta strávená v Bosně a Hercegovině. Se svérázným humorem vypráví ve svém dokumentárně-hraném snímku historky z dětství v titovské Jugoslávii i zážitky z války, která provázela její rozpad. Begovič vyvolává zvonařskou scénu z Tarkovského Andreje Rubleva a prohlašuje, že chce také udělat mistrovské dílo čili odlít svůj zvon. Možná i proto film vznikl bez štábu a technického zázemí: je zde pouze filmař se svojí kamerou. V první osobě vyprávěný film vychází ze zevrubného pozorování života režisérovy rodiny: jeho manželka už dávno ví, že všechno utratí za své sny, jejich dcery,...