U svatého Antoníčka

Český film "U svatého Antoníčka" je průkazným dokladem, jak těžce vznikala v našich ateliérech filmová opereta. V Innemannově režii vznikl tu dobře zachycený filmový útvar, oscilující mezi veselohrou a lidovou naivistickou činohrou. Do folkloristického rámce moravského Slovácka je vsazeno několikeré milostné vzplanutí podbarvené známými operetními melodiemi, obhroublé siláctví slovní, což obvzlášť půvabně zní z úst pražských herců, vydávajících se za moravské šohaje, pak je zde píseň se slokami proti modernímu umění a herectví, které až na výkon mladé Ljuby Hemannové a měkký neherecký pokus jinak výborného malíře Otty Bubeníčka, neharmonoval vůbec s představami , jaké i v těch dávných časech měli diváci o veseloherních hercích.

Opereta z venkocské pouti. Krajinář O. Bubeníček představoval akademického malíře, L. Hermanová v kroji stloukala máslo za zpěvu lidové písně. Odlišné ladění a výrazně lyrickou výtvarnou stylizaci mají autentické záběry z poutního místa.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu