Tváří v tvář

Liv Ullmannová hraje psychiatričku Jenny Isaksonovou, které se po děsivé zkušenosti se sexuálním násilím vracejí dávné, potlačené úzkosti a strachy. O těch vypráví svému příteli lékaři, s nímž se snaží najít mezi těmito vjemy určitou spojitost a především pak cestu ven.

Bergman zde používá svůj oblíbený motiv snu, kdy se snící osoby snaží zmocnit nenechavé ruce potřebných, ohyzděných nebo mrtvých osob. Snímek pak ve výsledku funguje jako psychoanalytický ponor do zmučené duše, kdy se stírají hranice mezi realitou, představami a vzpomínkami.

„Myslíš, že jsme armáda citových mrzáků, kteří bloudí kolem a volají na sebe nesrozumitelná slova a nahánějí si strach?“ ptá se v jeden moment hrdinka. Odpověď – jak bývá u Bergmana zvykem – chybí, zato palčivé otázky zůstávají.

Tváří v tvář stojí především na strhujícím herectví Liv Ullmannové, přičemž role Jenny patří k jejím nejlepším výkonům.

Zdroj: Česká televize

Stanete se účastníky odborné přrdnášky na téma sex, která je však provázena mnohými praktickými ukázkami, ve kterých profesor i studenti líčí barvitě své vlastní zážitky, mnohdy velmi komické.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora


Příběh citově okoralé ženy, která ve vyhrocené krizové situaci zjišťuje propukající duševní chorobu, napsal Bergman pro Liv Ullmannovou, tehdy už svoji bývalou partnerku. I když film pak označil za umělecký nezdar, pro herečku mělo období jeho geneze a vzniku velký osobní i tvůrčí význam. Autentický průběh natáčení si písemně zaznamenávala a zápisky později publikovala v autobiografické knize „Proměny“. Psychiatrička Jenny selhává lidsky i jako lékařka, neschopna zodpovídat za sebe jako za člověka ani za pacienty. Po nezdařeném pokusu o sebevraždu prochází terapií, kterou prožívá jako retrospektivní psychodrama svého dosavadního života. V hermeticky utěsněném vnitřním světě znovu prodělává klíčové situace, v nichž „hraje“ sebe samu, zjevují se jí patologicky deformované osoby z minulosti i přítomnosti jako typické přízraky bergmanovského panoptika, z nichž zvlášť utkví stará žena s jedním okem jako personifikovaná smrt. Dušezpytně nazřená postava Jenny, téměř zbavena spojů s reálným světem, je očividně Bergmanovou projekcí, i když zahalenou do ženského mimikry. Film, v němž dominuje sólo ženská role umocněná osobním hereččiným nasazením, je instrospektivním průhledem do narušené psychiky. Strhující výkon Ullmannové místy přesahuje hranice uměleckého vyjádření, takže filmová postava vzbuzuje sugestivní dojem skutečného klinického případu.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

V záplavě akčních, dobrodružných a veseloherních filmů, se začínají objevovat i filmy světově uznávaných tvůrců, patřící do kategorie označované jako filmové umění. Jedním z nich je i snímek Tváří v tvář. V roce 1975 jej natočil Ingmar Bergman jako televizní seriál, který byl později zkrácen ná dvouhodinovou verzi pro kina. Je znám také pod anglickým názvem Face to Face a vypráví příběh lékařky, psychiatričky Jenny Isakssonové, prožívající nervové zhroucení. Její manžel a dcera jsou pryč a ona zůstává sama s prarodiči. Začíná trpět depresemi a vidinami. Nalézá nového přítele v profesoru Tomasovi Jacobim, její deprese jí však přivádějí až k sebevraždě. Probouzí se v nemocnici a nalézá u svého lůžka Tomase, který jí pomáhá nejen znovu objevovat život, ale také pokračovat v její práci...
Intimnost, s níž tu kamera odhaluje drama těžce zkoušené ženy, je možno v kinematografii nalézt jen zřídka a poskytuje divákovi nevšední zážitek, stejně jako scénář, pocházející jako obvykle z pera samotného Bergmana a herecký výkon Liv Ullmannové v roli Jenny. Pro Ullmannovou, původně Bergmanovu životní družku a matku jeho dcery Linn, to byla v pořadí už sedmá hlavní role v Bergmanových filmech a jako ve většině případů se i zde jedná o roli ženy trpící duševní krizí, kterou prostředí a lidé dohánějí k nervovému zhroucení a duševní poruše. Přitom je zajímavé, že jak Bergman, tak mnozí další považují Ullmannovou za veselou ženu bez komplexů a problémů, plnou optimismu, elánu a života. Tedy pravý opak žen, které ztělesňuje.
Cinema 1992/6/79

Autor/Zdroj: /Cinema