Tulák Macoun

"Tuláku Macoune až budeš v ráji, vzpoměň si na bratry, kteří se ptají, proč slza smutku po tváři kane, svobodu tuláků, svobodu tuláků, dej nám o' pane".

Ferda světoběžník:
Jedině cizina ti může vrátit, cos tady ztratil. Jak máš černej flek, tak seš bit za každou maličkost. Vona ta spravedlnost pěkně šilhá. Já už to poznal,hochu. Pak to máš špatný, každej pohlavek od tebe je těžký ublížení na těle, a nikoho se nedovoláš.
Tulák Cibulka:
A jéje, pan kolega. Copak je. Ty dnes neděláš. Pro koho bych dělal, na silnici i těžký srdce snadněji uneseš. A nejseš-li zrovna v nebi, máš ho alespoň nad hlavou. Nemáš hlad? Tak dovol abych tě pozval na slavnostní večeři. Halo sklepníku, čistej ubrus, prosím, pánové, budete poroučet, no tak menu,jako obyčejně, tak první chod, tak a druhý chod, to je lokálek.co,ta ventilace, a ta muzika, podívej se jaký máme osvětlení.nu, jako obyčejně, tak první chod, tak a druhý chod, to je lokálek.co, ta ventilace, a ta muzika, podívej se jaký máme osvětlení.

Tulák širým světem bloudí,volný všude jako pták,srdce dává chleba loudí,zpívá,pláče do oblak.Po silnici světem táhne,má jen hlad a svoji hůl,nikdo mu nic neukradne,na mezi je jeho stůl.
Léto se zimou se střídá,tiše plyne boží čas,s tulákem jde jenom bída,na skráni mu šedne vlas,ale láska ta je mladá,obejmout by chtěla svět,když ze stromů listí padá,touží z ptáky odletět.
Večer se tiše sklání,tulák bloudí širou plání,neví kde svou hlavu složí,tuláci jsou ruce bóží,když je noc a hvězdy svítí,musí tulák dále jít,daleká je cesta jeho,do království nebeského,tuláci se marně ptají,kudy vede cesta k ráji.
Umírá člověk,však srdce se navrací,až vyjde slunce a noví tuláci,potáhnou v širý svět,milovat,hladovět,život je řetěz lásky a bolesti,každý kdo miluje,bojuje o štěstí,každý kdo ponížen,touhu v nás živí,aby byl život spravedlivý,tuláku Macoune,až budeš v ráji,vzpomeň si na bratry,kteří se ptají,proč slza smutku po tváři kane,svobodu tuláků,ó dej pane.dí širou plání,neví kde svou hlavu složí,tuláci jsou ruce bóží,když je noc a hvězdy svítí,musí tulák dále jít,daleká je cesta jeho,do království nebeského,tuláci se marně ptají,kudy vede cesta k ráji.
Umírá člověk,však srdce se navrací,až vyjde slunce a noví tuláci,potáhnou v širý svět,milovat,hladovět,život je řetěz lásky a bolesti,každý kdo miluje,bojuje o štěstí,každý kdo ponížen,touhu v nás živí,aby byl život spravedlivý,tuláku Macoune,až budeš v ráji,vzpomeň si na bratry,kteří se ptají,proč slza smutku po tváři kane,svobodu tuláků,ó dej pane.

Umírá člověk, však srdce se navrací, zas vyjde slunce a noví tuláci potáhnou v šíri svět, milovat, hladovět.

Život je řetez lásky a bolesti, každý kdo miluje bojuje o štěstí, každý kdo ponížen, touhu v nás živí, aby byl život spravedlivý.