Todo Modo

Elio Petri předkládá alegorický příběh anonymního prezidenta, který přijíždí do katolického centra na setkání nejvlivnějších představitelů politického, ekonomického a náboženského života. Mezi postavami se tak rozehrává sled absurdních situací a vyhrocených postojů, které doprovázejí záhadné události.
Název snímku Todo modo režiséra Elia Petriho vychází z citátu „Todo modo para buscar la voluntad divina." („Všechny způsoby, jak nalézt vůli boží."), jehož autorem je španělský duchovní otec a jeden z největších křesťanských mystiků Ignác z Loyoly (1491-1556). Tento odkaz se váže k náboženskému a metaforickému kontextu Petriho alegorického příběhu o anonymním prezidentovi, který přijíždí do Říma na setkání nejvýznamnějších představitelů politického, ekonomického i náboženského života. Od počátku je zřejmé, že největší vliv na všechny přítomné budou mít představitelé katolické církve. Jejich setkání je však provázeno tajemnými událostmi, sebevraždy a vraždy nevyjímaje...
Jakkoliv se Elio Petri i ve filmu Todo modo, který byl natočen podle stejnojmenného románu Leonarda Sciascii (1974), okrajově dotýká tematiky zločinu, definitivně se tímto snímkem odklání od kriminálního žánru a celý příběh zasazuje do alegorického rámce. Jestliže ve filmu Podivné vyšetřování (1969) režisér ještě dodržoval realistickou linii příběhu, který se odehrával na zcela autentických místech, v případě dramatu Todo modo prezentuje prostředí Říma jako apokalyptickou vizi italské společnosti. Záměrně přitom rozbíjí tradiční vyprávěcí strukturu i vizuální styl svého filmu podobným způsobem jako ve svém starším, skoro až „avantgardně" koncipovaném thrilleru Un tranquillo posto di campagna (Tiché místo na venkově, 1968).
„Snímek Todo modo byl distribuován v období vrcholící volební kampaně," vzpomíná režisér na problémy spojené s uvedením svého snímku do kin. „Distribuční společnost proto velmi váhala, zda má, anebo nemá film uvést, neboť se obávala, že by mohl způsobit velký skandál. Byla to tehdy celkově dost podivná situace - například komunisté mi v soukromí říkali, že se jim film líbí, na veřejnosti ho však napadali."

Jan Švábenický
LFŠ 2015

Petriho opus magnum je filmem prokletým. Odzbrojující odvaha, se kterou filmař vytvořil šokující obraz vládnoucí politické garnitury, měla za následek odsouzení groteskně delirického traktátu o korupci a moci do zapomnění. Volně na motivy stejnojmenné novely Leonarda Sciascii Petri sugestivně zpodobnil duchovní setkání organizované jezuitským klerikem Donem Gaetanem (Marcello Mastroianni) pro křesťansko-demokratické elity v čele s lídrem (Gian Maria Volonté). Detektivní zápletka, v rámci níž jsou za záhadných okolností sprovázeni ze světa bohorovní politici, obohacuje zřejmě nejvíce nekompromisní ukázku politického filmu vůbec, jež je sofistikovaným a zároveň rozhořčeným komentářem k dění v zemi zmítající se v „letech olova“. Zoufalá snaha politiků udržet si bohatství a moc získané klientelistickými praktikami, strach z neofašistického státního převratu, teroristické útoky, pro samotné reprezentanty státu nepřehledný systém tajných služeb a zároveň aktivita CIA motivovaná sílícím komunistickým hnutím – při tom všem se jaksi zapomnělo na obyčejného člověka, jehož důstojný život ležel Petrimu odjakživa na srdci. Rozhořčený filmař tak posílá cynické politické zaprodance na cestu do pekel. Dostane se i na samotného lídra, jehož Volonté kongeniálně vymodeloval podle politiků Alda Mora a Giulia Andreottiho. Prokletým se stal film mimo jiné i proto, že smutně předpověděl zavraždění prvního z nich příslušníky Rudých brigád.
MFF Karlovy Vary 2014

Muž (ve scénáři označen pouze jako M) putuje Římem, který je zamořen jakousi epidemií, do náboženského centra, kde se mají sejít největší osobnosti politického i ekonomického světa. Ty jsou v úzkém spojení s katolickou církví, jež má obrovský vliv na všechny zúčastněné. Začnou se dít podivné věci: zmizení, vraždy, sebevraždy - Petriho adaptace stejnojmenného románu Leonarda Sciascii měla být varováním lidstva před zhoubným vlivem moci a peněz, svou explicitností se však stala jen podivnou sci-fi detektivkou.
Febiofest 2004