Zajatci času

Námět příběhu je známý.   Tady dějově nějaký   profesor vleze na průzkum do   nějaké jeskyně a už se   nevrátí. Několik mlaďáků   se rozhodne ho hledat a my   sledujeme jejich počínání.   Zvrat nenastane útokem   nějakých příšer či   podivných kreatur, jak by se   jistojistě dalo   předpokládat. To už tu   nejednou bylo. Tentokrát se   děj zabývá žánrem sci-fi   a problematice času. Jedná   se o film, který může   zůstat nepochopitelný   hlavně pro svou námětovou   těžkopádnost. Něco   takového velice dobře   funguje v literární podobě,   neboť vizuální vjem   vytváří představivost   samotného čtenáře. Tady to   už udělali filmaři a ne   každý se s tím může   ztotožnit. Příběh je   natočen nenáročně,   jednoduše, se známými   motivy a určitou   záhadologií. Ve vizuálním   vjemu bylo použito jak   běžné kamerové snímání,   tak i Found footage a to zcela   vyrovnaně. Hororová   atmosféra sice patrná je,   ale o nic nervydrásajícího   se nejedná. Jak už to tak   většinou bývá, mlaďáci   se místy chovají   přirozeně, místy jako   rozmazlenci, místy naprosto   nevyrovnaně a nelogicky. Suma   sumárum, snímek   každopádně může ocenit i   přes svou jednoduchost a   skromnost jen ten divák,   který je obeznámen s   relativním pojmem času. S   časem a prostorem se tu   pohrává hodně dobře. A   přitom dějově není   zapojeno nic složitého k   lepšímu uchopení stavu   věci.

PROCESOR!
Námět je zajímavý, ale   tím to taky rychle končí.   Zpracování mi připadá,   jako bych se díval na   pirátskou kopii někdy z   devadesátek. Už chybí   akorát ten týpek co daboval   vše stejným unylým   hlasem…