Tik-Tak

Během jediného dne se propletou osudy mnoha lidí. Noc se pro hlavní hrdiny stane momentem, na který nikdy nezapomenou. Emigrant Pedro dává štamgastům v hospodě nabídku, která se nedá odmítnout. Kent se chystá se svou ženou do Austrálie. Guiseppe má hospodu a těhotnou dceru s neschopným manželem. Micke potkává Jeanette, právě když se chystá podpálit školu. Náhoda ale navždy změní všechny tyto životy.
Febiofest 2004

Ocenění: nominace na Oscara, Cena FIPRESCI a Cena FICC MFF Karlovy Vary 1998, tři švédské národní ceny (nejlepší film, režie a herecký výkon ve vedle]§í mužské roli)
Psychologicky laděný snímek se odehrává během 24 hodin ve Stockholmu a proplete se v něm několik lidských osudů: Kent se chystá se svou ženou do švédsko- Austrálie, stíhá jej však malér za malérem. Giuseppe vlastní se synem málo
-italská verze prosperující restauraci, ale starosti mu dělá těhotná Francesca, jejíž manžel, české titulky policista Niklas, marně shání větší byt. Zoufalý mladík chce v noci podpálit školu a nečekaně potká spolužačku Jeanette. Skinheadi Lasse a forma klidně popíjejí pivo, když od přistěhovalce Pedra dostanou podivnou nabídku…
Kino ART

Autor/Zdroj: /

Úspěšný švédský snímek Tik-Tak natočil režisér Daniel Alfredson v duchu oblíbené dramaturgie, podle niž se postupně splétají samostatné příběhy několika jedinců či dvojic. Děj se odehrává ve složité časové struktuře během jedné noci s flashbacky do nedávné minulosti. Vzniká tak pochmurný obraz švédské reality, částečné korespondující s jiným úspěšným severským titulem Láska je láska (1998). - Frustrovaný školák Micke chce v noci zapálit školu, ale setká se v ní s osamělou vrstevnicí Jeanette. Policista Niklas podlehne svému kolegovi Tommymu a v zájmu získání lepšího bytu pro těhotnou manželku se dopustí zločinu. Jeho obětí je psychicky labilní Kent, toužící emigrovat do vysněné Austrálie. Mnohem hůře však na jiný zločin doplatí imigrant Pedro, který z bizarních důvodů přesvědčí dva pokojné skinheady, aby ho zmlátili. Události, jež se odehrají, tak každému ze zúčastněných zrnění život. - Alfredson usiluje o postižení syrové atmosféry (většina záběrů se natáčela steadicamem) s důrazem na citové i sociální problémy obyčejných lidi. Rozvíjení dějových linií je místy poněkud násilné a nepravděpodobné (viz motiv Pedrova zmlácení). Také projevy některých postav jsou možná příliš expresivní až hysterické (Micke, Kent). - Název evokuje plynutí času, možná i "odpočítávání"výbuchů nahromaděné frustrace, ale formálně je odvozen z nápisu na Mickeově tričku.

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled


Pět dvojic cestuje ve filmové podzemce
Čas je neúprosný a jako rozjetý vlak podzemní dráhy se řítí kupředu temnými, klikatými tunely - a stejně jako on s občasnými zastávkami. Také do času lidé nastupují, chvíli se vezou a zase vystoupí. I on se někdy zpožďuje a jindy se splaší a existuje časů vlastně víc a různých, protože každý má své tikající hodinky a svůj vlastní osud. Každopádně v zatáčce jedné křehké vteřiny se může rozhodovat o příští podobě celého jednoho života. Lidé, cestující tunely stockholmské podzemní dráhy a měřící čas i krok svých radostí
i zoufání nahoře ve velkoměstských ulicích, se samozřejmě většinou neznají. Někdy se však zase a znovu míjejí, jindy se dokonce setkávají a srážejí se, a tak ovlivňují své osudy. Z těch, kterými se budeme zabývat, skoro nikdo není sám - i když někdy s někým sdílet život nebo hospodu může být větší peklo než trčet v osamělosti.
Stárnoucí jednooký Kent by rád do slunné Austrálie, ale místo toho se ustavičně jen nechutně hádá se svou skromnou manželkou. Ital Giuseppe provozuje se synem Vinnim malou hospůdku, kde snese i dvojici nebezpečně vypadajících skinů, kteří přišli na pivo a odešli s imigrantským gangsterem Martinezem, aby mu vyplnili nezvyklou žádost. Giuseppeova dcera Francesca se vdala za svědomitého policistu Niklase a čeká s ním dítě, pohání však neustále zoufalého manžela k tomu, aby sehnal větší byt. Zaplete ho tak nechtěně do událostí, které mu vůbec nesedí. Neurotický Micke se rozhodne podpálit školu, ale pak raději stráví noc rozhovorem se sympatickou spolužačkou Jeannette...
To jsou lidské a mezilidské příběhy, které se během čtyřiadvaceti hodin odehrají ve stockholmských ulicích a ze kterých je nám jako filmovým divákům dáno sledovat jejich důležité okamžiky. Snímek letos čtyřicetiletého švédského režiséra Daniela Alfredsona upomíná na to, že kdesi určitě stále ještě Lola běží o život, že francouzská nová vlna rozhodně nikdy nebude u konce s dechem a že naopak styl autorova slavného rodáka Ingmara Bergmana bezpečně patří už jen na plátna archivních kin.
Alfredsonův film je dynamický, těkavý a nervní jako duše velkoměsta a řítí se kupředu podoben zmíněné podzemce, jež se vyprávěním od začátku do konce prolíná jako leitmotiv s širokým významem. Tunel může být metaforou zrození i smrti a splašený vlak, valící se mezi stanicemi, zároveň zrcadlí směřování lidského osudu i samotnou podobu vyprávění. Autor nás postupně seznamuje s postavami a s jejich příběhy, dává jim možnost setkání či minutí se a na konci - jen a jen pro nás, všeho potřebného už znalé a poučené diváky - skládá mnohočetné finále. Příběhy "poskládané" za sebe a do sebe dostávají smysl teprve postupně a vjem, že probíhaly současně a někdy pod vzájemným vlivem, se nakonec stává součástí našeho uspokojení.
Podtitul filmu "5760 vteřin" vystihuje stopáž a zároveň nabízí srovnání mezi trváním filmu a "několikrát čtyřiadvaceti hodinami" hrdinů. Alfredson si hraje s formou, na rozdíl od Loly Toma Tykwera (jež ostatně vznikla o rok později!) však nabízí divákovi nikoli pouhý formalisticky těsný prostor k přemýšlení, ale i možnost po libosti "pouze" volně žít s hrdiny. V mezerách mezi důležitými stanicemi zbývá dostatek prostoru na hravé snění či na pouhé bezúčelné civění na vlastní odraz v okenním skle. Sami hrdinové ovšem nikdy nepřijdou na to, že se ocitli "uvnitř" filmu a že do sebe některé okamžiky jejich života zapadají. Tvůrce však své postavy podává příliš živě na to, abychom se na ně dívali jako na zajímavé figurky na mechanické šachovnici, na níž si jen on sám okázale přehrává vlastní rafinovanou partii.
Po tom, že Alfredson celá léta pracoval pro televizi (na seriálech a detektivkách), není v Tiktaku ani stopy: ryze filmové vyprávění si váží i divákova času a neponechává ladem žádnou možnost být stručné a zároveň efektní. Televizní zkušenost s dlouhými dialogy se tvůrci hodila jen k tomu, aby jejich případnou statičnost rozbil s pomocí dokonale zvládnutých, nervních
a až agresivně působících herců. Po Švédech jako seversky zadumaných bytostech, deptaných složitými otázkami bytí či nebytí, tu není ani stopy (zato tady najdeme pár melancholických Italů), i když Alfredson se vlastně jemně dotýká i existenciálních problémů. Tik-tak je ovšem především filmem, na který se dobře dívá a ve kterém si najdeme "své" hrdiny.
Chladnému formalismu i filozofování autora vzdaluje zdravá realističnost a optimismus, který mu umožní bez mrknutí sentimentálně zavlhlého oka a zároveň vlastně příslušně moralistni5 potrestat padouchy - a navíc skoro všechny další postavy bezpečně zaparkovat v happy endu!
Je jen spravedlivé, že se Alfredsonův sympatický a chytrý snímek objevil v soutěži na MFF v Karlových Varech a že se před dvěma lety probojoval až do oscarových nominací. Ted'si tu jízdu dopřejte i vy.

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Cinema


Film švédského režiséra Daniela Alfredsona je mozaikou několika lidských příběhů, jejichž hrdinové se v průběhu jednoho dne a jedné noci potkávají i míjejí ve Stockholmu. Přichází noc, na niž nikdy nezapome-nou, noc, v níž náhody změní jejich osudy navždy. Hrají: Thamas Hanzon, Tintin Anderson, Jacob Nordenson aj.

Autor/Zdroj: /Cinema