Florida Projekt

Film sklidil mnoho ocenění,   ale málo platné, mně   přinesl zklamání. Těšil   jsem se na Willema Dafoe, ten   nezklamal v roli správce, ale   neskutečně mě rozčilovala   hlavní hrdinka Moonee a   ještě více její matka.   Absolutně nevychované a   nezvládnutelné dítě,   včetně jejích kamarádů a   kamarádek, nepřijatelné   chování. Sociálka a měla   zasáhnout daleko dříve,   odpuzující tetovaná matka s   inzercí na sexuální   služby. Jinak Florida a její   prostředí, tam by chtěl   žít každý (citát).

Vždycky mě potěší, když   se do Oscarových nominací   dostanou nezávislé filmy.   Letos, mimo jiné, si   vysloužil snímek Seana   Bakera The Florida Project   jednu z hlavních nominací, a   to herce ve vedlejší roli   Willema Dafoea. Film se loni   stal skvostem na festivalu v   Cannes i na Sundance Festivalu   v Utahu. The Florida Project   je z pohledu mého jedno z   nejlépe zpracovaných   sociálních dramat za   poslední dekádu.

Režisér Sean   Baker, autor nezávislých   snímků zaměřujících se   na problémy sociálních   vrstev, na nás vytáhl   další trumf z rukávu. Jeho   veleslavný film Tangerine   (2015) o transsexuálech v   Hollywoodu ho proslavil tím,   že celý film natočil na   iPhone 5. Mimochodem,   doporučuji, je to trefné,   komediální drama a tak celé   nějak absurdní. Do svého   nového filmu ale obsadil do   rolí místo transek děti, a   to rovnou několik. Příběh   zasadil na horkou Floridu,   kousek od zábavního parku   Disneyland, kde tkví několik   barevných motelů, v nichž   žijí (nebo spíš   přežívají) jak turisté,   tak lidé z nízké sociální   vrstvy. A právě v jednom z   těchto motelů s názvem   Magic Kingdom žije malá   Moonee (talentovaná Brooklyn   Prince) se svoji matkou Halley   (Bria Vinaite), která je sama   ještě dítětem a na nájem   vydělává všemi různými   způsoby, které byste čekali   i nečekali. Moonee společně   se svými kamarády tráví   letní prázdniny   prováděním různých   patálií kolem motelu,   čímž štvou nerudného   správce Bobbyho (Willem   Dafoe).

Kouzlo   nezávislých filmů (v   angličtině „indies“)   spočívá v tom, že nemají   tak vysoký rozpočet, a   zaměřují se především na   sociální problémy dané   oblasti. Když připomeneme   snímek Dva dny, jedna noc   (2014) s Marion Cotillard,   která musí za den   přesvědčit své kolegy, aby   se vzdali bonusů, aby ona   nepřišla o práci. Nebo   irský Fishtank (2009), kde si   dospívající dívka vyvine   nepřípustný vztah s   matčiným přítelem (Michael   Fassbender). Když už   zmiňuju Fassbendera,   doporučuju s ním indie film   Proti vlastní krvi (2016),   drama o kočovných rodinách   v Anglii. U těchto snímků   nejsou důležité všelijaké   vizuální efekty, kostýmy   ani účesy. Kamera snímá   příběh.

Tady nás kameraman po   celou dobu dál jak do okolí   motelu nepustí. Sledujeme   sociální případy, jak   přežívají ze dne na den, a   do toho vidíme dětskou   prostořekost a   bezstarostnost. Film vás od   začátku dostane svou   barevností, doslova i   obrazně, zejména po   jazykové stránce. Trochu mi   to připomínalo loňský   Moonlight, nejlepší film   roku podle Akademie.

Pro The Florida   Project dělal Baker castingy   po ulicích, obsadil neherce a   dokonce potetovanou rebelku   Briu Vinaite našel na   Instagramu, což v tomto indie   filmu docílilo chtěné   autentičnosti.

Velkým talentem je malá   Brooklyn Prince v roli   oprsklé Moonee, která vám   bude připadat jako jediná   dospělá. Děti jsou v tomto   filmu prototypem dospělého   člověka a dospělí se   naopak chovají jako děti.   Ani Willem Dafoe v roli   manažera motelu nepůsobí   rozumně. Vychází spíše s   dětmi, které mu dělají   neplechu, ale nadává jim jen   na oko, s matkou Moonee se   naopak věčně hašteří o   peníze, které mu dluží na   nájem. Dafoe představuje   takového tichého   pozorovatele, nezasáhne ani v   závěrečné vypjaté   situaci. Herec, který se   celosvětově proslavil   zejména svoji roli zeleného   skřeta ve Spide-Manovi (2002)   působí přirozeně a   perfektně spolupracuje s   neherci.

Závěrečná scéna   nabízí pohled na zmíněný   Disneyland, který   představuje jakousi Mekku,   kam Moonee utíká poté, co   propukne v pláč a poprvé   divákovi ukáže svou   dětskou stránku. The Florida   Project nabízí optimistický   svět očima dětí,   nespravedlivé místo očima   dospěláků, a fakt, že   každý by měl občas   vypustit svoje vnitřní   dítě a být trochu více   spontánní, může vám to v   životě dost pomoct.

Přehnaně dlouhý film   sestavený z nekončící   série příhod v nevalném   kalifornském motelu či   ubytovně, kde krom těch, co   se musí živit prací (podle   pražské terminologie socky)   najdeme i zjevy, které mají   k práci odpor (podle mé   terminologie bílí cigáni   či asocky). Do druhé   kategorie se řadí hlavní   hrdinka se svou dcerou.   Nesmyslný oficiální popis   vytváří dojem milé   dětské postavičky, která   si nenechává vzít dětský   svět... Božíčku, je to   malý spratek, o níž se   matka stará jen když   potřebuje píchnout při   nějaké zlodějně nebo na   někoho emocionálně   zapůsobit, a holčička se   chová přesně tohoto   vedení, že si může dovolit   cokoliv a když něco chce,   dá se to ukrást, nebo se   dají peníze vyžebrat.   Postavy jsou zachyceny docela   věrně, jen se nijak   nevyvíjí, žádná postava   nepřiroste k srdci, ani celý   film se nevyvíjí, jen   ubíhají dny a divák   usíná. Pokud je z toho   někdo nadšen, měl by   navštívit Ostravu, třeba   Vítkovice nebo Přívoz, a   užít si skutečné   atmosféry.