Těžký život dobrodruha

- Prosím vás, proč ste to vlastně všechno ?
Počkejte, já vám to vysvetlím. Mnoho nerozumných chlapcu sa domnívalo, že život takového dobrodruha je snadný a snažili se toho vašeho papírového hrdinu napodobovat. Však ste jich mnozích viděl u továrníka Bureše.
- Ano, áno a vy myslíte, že už nemám psát dobrodružné romány ?
Ale pište, pište klidne dál. My nejsme proti dobrodružným románum. Ale proč by musel být hrdinou vždycky dobrodruh nebo zločinec. Udělejte jednou hrdinou pořádného a slušného člověka. A věřte mi, že ty vaše romány se budou stejne líbit.

Poslyšte, nebyl jste včera v Hacienda baru ?
- Včera v Hacienda baru ? Ano, myslím, že sem se tam zastavil.
Ano ? S kým pak ste tam byl ?
- S panem konzulem Bindrem.
Ták ? To je zajímavé. A personál podniku mi cosi říkal o nejaké slečne, s kterou ste tam sedel.
- O slečne?
Uhm.
- A tak. To se jednalo o nejakou ctitelku mých románu. Ani nevím jak se jmenuje.

Víte, že včera v tom baru se ztratila náprsní taška ?
- Neříkejte. To je zajímavé.
Docela běžný případ. Jenomže tentokrát má hlubší podklad. Okradený klenotník Klement měl totiž v té náprsní tašce platinovou brož osazenou huste briliantmi. Cena té maličkosti je tuším asi sto padesát tisíc.
- A proč mi tohle všecko povídáte ?
No, rozhodne ne proto, abych Vam dal namět k novému detektívnímu románu. To ne, to vodpusťte.

Je to vrchní komisař Niklas. Komisař Niklas.
- Jéj, já sem po vás střelil.
Nevadí, patrony byli slepé.
- Vidíte, já sem myslil, že jsem zastřelil Freda Flocka.