Tenká červená linie

Válečné drama z roku 1999 v kooprodukci CanadaaUSA,v režii: T. Malick
hrají: S. Penn, A. Brody, J. Caviezel, B. Chaplin, G. Clooney

Hvězdné obsazení, v němž excelují Sean Penn, Jim Caviezel, George Clooney a další známí herci, je jen jednou z předností tohoto snímku. Zachycuje boje o ostrov Qaudalcanal za 2. světové války a je pozoruhodnou výpovědí o těžkosti lidského údělu.Po úspěšném Spielbergově filmu Zachraňte vojína Ryana natočil scenárista a režisér Terence Malick další velký americký film o 2. světové válce. Rozsáhlá válečná epopej podle stejnojmenného románu přímého účastníka bitev Jamese Jonese, zachycuje boje o ostrov Qaudalcanal v jižním Tichomoří. Na pozadí realistického popisu útoku americké jednotky, podléhající rozkazům ambiciózního podplukovníka, který žene své muže na jistou smrt, se rozvíjejí osudy několika vojáků. Poznáváme jejich soukromý život, jejich pocity, úvahy, naděje i obavy ze smrti. Hrůzy války tu stojí v kontrastu proti kráse přírody a film se stává pozoruhodnou výpovědí o těžkosti lidského údělu, přesahující rámec běžného válečného snímku. Výjimečné dílo s vynikajícím hereckým obsazením, získalo Cenu amerických filmových kritiků a uvidíme v něm Seana Penna, Adriena Brodyho, Jima Caviezela, Bena Chaplina, George Clooneyho, Johna Cusacka, Woodyho Harreslona a další známé herce.

Vojín Witt je dezertér, žijící v poklidu a míru na ostrově v Pacifiku. Jenomže všechno hezké jednou končí – i Wittův mírumilovný život. Je chycen námořnictvem, vyslechnut a poslán do aktivní služby k jednotce připravující se na bitvu o Guadalcanal. Film ukazuje osudy různých vojáků a důstojníků během této drsné akce, která je velice důležitá pro vývoj války s Japonci, okomentované Wittovým monologem.

Zroj: FTV Prima

Lehké vlny omývají pláže bezejmenného tichomořského ostrova a na jeho břehu si dvojice bílých mladíků v khaki šortkách a psími známkami na krku hraje s domorodými dětmi. Idylický obraz horkého odpoledne a poklidné rozjímání přeruší přízračný příjezd lodi americké armády. Oba dezertéři jsou kvapem dopraveni na mateřskou invazní loď ke své rotě. Pro vylodění u ostrova Guadalcanal je potřeba každého muže. Jedna z nejkrutějších bitev II. světové války je v plném proudu a rota Charlie má nahradit "úřadující" jednotky námořní pěchoty. Jaké utrpení bude znamenat pro každého ze zúčastněných však zatím nikdo netuší.

TENKÁ ČERVENÁ LINIE je dlouho očekávaným návratem Terrence Malicka na režisérskou sesli. Malick debutoval v hraném filmu snímkem Badlands, který se setkal s více než příznivým ohlasem diváků i kritiky a již jeho druhý film (Nebeské dny) posbíral řadu hodnotných cen za nejlepší režii (mj. Cena newyorských filmových kritiků, Cena MFF Cannes). V hlavních rolích excelují Sean Penn (Carlitova cesta, Hra, nominace na Oscara za Mrtvý muž přichází) a Jim Caviezel (Wyatt Earp, G. I. Jane), zbytek obsazení je pak přehlídkou současné mužské hollywoodské elity.

Námořní pěchota útočí. Mají jen jedinou šanci! Jít vpřed, dojít až na konec - nebo zemřít... Kolik mužů je nutné obětovat pro ostrov jménem Guadalcanal? Válečná rapsodie reaktivovaného veterána Terrence Malicka, který znovu rozpoutal válku v Tichomoří.


Počátek srpna 1942, oblast jižních Šalamounových ostrovů. Nikdo z mužů, kteří se na vyloďovacích člunech řítili ve zpěněných vlnách proti bílé pláži toho prokletého ostrova, netušil, že právě začíná krvavá bitva, která skončí prvním, velkým vítězstvím Spojenců nad fanaticky bojujícími Japonci. Věděli pouze, že mnozí z nich brzo zemřou! Ten pocit se jim vpaloval do vědomí a hryzal hluboko v útrobách i ve chvíli, kdy první z nich dosáhli hranice tropické džungle, odkud toho dne nezazněl jediný výstřel. Ten strach byl v nich, ukrytý a dřímající jako zvíře, které ví, že jeho chvíle určitě přijde! A ti, co s ním přežijí, se stanou veterány s hlubokými jizvami na těle i na duši, a nikdy na tuhle krvavou odyseu rajským ostrovem nezapomenou.

PEKLO UPROSTŘED KORÁLOVÉHO MOŘE

Když začali Japonci budovat na Guadalcanalu strategické letiště, dostal obojživelný operační svaz kontraadmirála Turnera, posílený 1. divizí námořní pěchoty a leteckým sborem admirála Fletchera, za úkol přesvědčit je, aby si své ranveje stavěli někde jinde. Vylodění 7. srpna 1942 proběhlo hladce. Ale masivní japonské letecké nálety donutily námořní síly Spojenců k ústupu a námořní pěchota na ostrově zůstala dočasně odříznuta. Proti ní stanuly posílené japonské sbory, které na ostrov dopravovaly torpédoborce a lehké křižníky, jimž se přezdívalo "tokijský expres". Časem zalehlo v ostrovní džungli téměř padesát tisíc mužů, rozhodující bitva o Guadalcanal mohla začít. Japonský útok na pozice americké námořní pěchoty byl pokaždé se značnými ztrátami odražen. Unavená a prořídlá 1. divize splnila svůj úkol a byla vystřídána čerstvými silami. V závěrečné fázi boje o ostrov tak stálo 2O 000 zdecimovaných Japonců proti téměř 60 000 Američanů v plné formě. Z bezvýchodné pozice na mysu Esperance jim pomohla odvážná operace jejich loďstva, která umožnila evakuaci zhruba 13 000 vyčerpaných mužů. Psal se 7. únor 1943, dlouhá bitva o Guadalcanal skončila.

MALICKOVO VOJENSKÉ TAŽENĺ DO ZNÁMÝCH MĺST

Guadalcanal - jeden z nejslavnějších ostrovů 2. světové války byl filmaři objeven záhy poté, kdy na něm vítězně zavlála americká vlajka. Ještě v témže roce, kdy ho opustil poslední japonský voják, byl společností 2Oth Century Fox uveden fabulovaný "dokument" Lewise Seilera - Guadalcanal (Guadalcanal Diary). Čtrnáct měsíců po masakru v Pearl Harboru mělo toto velké vítězství i zjevný mobilizační a motivační význam. Filmové zpracování bylo vcelku přesně natočeno podle autentické předlohy válečného zpravodaje Richardse Tregaskise (kterou ihned po vyjití pro studio prozíravě zakoupil Darryl F. Zanuck). Již v tomto zpracování byla hlavním hrdinou námořní pěchota, již tehdy byl příběh odvyprávěn v základním, přímočarém schématu vylodění-boj o ostrov, již tehdy se z davu vylouply typické figury mariňáků, barvité individuality, tvořící mozaiku celku. A již tehdy to byla výhradně mužská záležitost, v níž mají ženské party okrajovou podobu vzpomínkové fotografie či letmého flashbacku, který ve své introspektivnější interpretaci volí režisér Terrence Malick (Nebeské dny).

Ještě průkaznější komparace však nabízí srovnání Malickova opusu se snímkem Andrewa Martona z roku 1964, neboť jejich společným východiskem je literární předloha klasika žánru Jamese Jonese. Zatímco Martonova transkripce akcentuje vztah nezkušených a povětšinou k smrti odsouzených rekrutů a jejich drsného seržanta, mazáka a veterána Jacka Wardena - sází Malick spíše na individuální portréty (nebo snad spíše momentky) mužů ze třetí čety. Jeho unavení, stateční, vyděšení, vítězící i umírající hrdinové se jakoby na okamžik vynořují ze svého maskování, odehrají svůj part, prožijí svoji reminiscenci a vzápětí splynou s vlhkými stíny džungle, záchvěvem tropické trávy a všudypřítomnou smrtí. Tam, kde u Martona vrcholí akce, prolíná Malick změkčující, únikový a kontrastní flashback. Ale jeho spíše vnitřní (místy až komorní) dikce není proto méně dramatická, akční a spektakulární. Záchvěv záclony v otevřeném okně pokoje, kde se voják Bell naposled miloval se svojí ženou, může působit jako brutální klišé nebo silné memento, udržující intergritu člověka, borceného uprostřed apokalypsy. Malick možná zbytečně artikuluje až příliš elementární otázku 'odkud je zlo a odkud brát lásku'. Zdá se ale, že všechno toto je obsaženo i v předloze Jamese Jonese, který tak dobře rozuměl duši mužů, jež vyděšeně kličovali před smrtí - neboť on sám byl jedním z nich...

ZNAL BLUES STAREJCH MAZÁKŮ

Voják armády Spojených států James Jones se od Pearl Harboru až do roku 1944 (kdy se nervově zhroutil) probíjel řadou bitevních linií v Tichomoří. Po studiích na Havaji a v New Yorku začal psát. Podle jeho nejslavnějšího betselleru natočil v roce 1953 Fred Zinnemann válečnou klasiku Odtud až na věčnost, ověnčenou hvězdami (jakými byli Lancaster, Kerrová, Clift či Sinatra) a osmi Oscary. Jonesovy válečné romány jsou do jisté míry "autobiografické", jsou odrazem jeho vzpomínek, prožitků a pocitů. Druhým v pořadí je "Tenká červená linie", evokující podobnou atmosféru i hrdiny jako jeho prvotina a válečnou trilogii uzavírá román "Písknutí", který ve stylu "coming home" sleduje návrat poznamenaných veteránů z Tichomoří do Spojených států.

VOJĺN RYAN A TI DRUZĺ...

Na sklonku loňského roku představil Hollywood dvě velké válečné kreace - Spielbergovu heroickou výzvu Zachraňte vojína Ryana a Malickovu hodně výraznou Tenkou červenou linii. Přestože kamery obou režisérů mají velmi odlišnou optiku, skóre je prozatím nerozhodné: Ryanovi přisoudili newyorští filmoví kritici cenu za nejlepší film a Malickovi udělili nejlepší režii. Oba snímky jsou si však tak vzdálené, jako bojiště, na kterých se odehrávají. Jones uvádí svůj román postupnými charakteristikami jeho hrdinů, Spielberg ostře nastupuje do sebevražedného útoku, zobrazujícího podstatu války a Malick (jenž si po zhruba dvacetileté režijní odmlce sám napsal scénář) rozehrává svoji interpretaci v přírodních alegoriích mangrovníkového pralesa, kde do kalné vody pomalu klouže krokodýlí trup a nedaleko se v mělčině Korálového moře potápějí domorodé děti. Spielbergovi hrdinové dávají najevo, že ví proč a za co jsou ochotni zemřít, řada Malickových vojáků umírá často uprostřed gesta, náhle a jakoby mimoděk, někdy i z banálních důvodů (tak jako seržant Keck). Konzistentnímu hereckému obsazení v Ryanovi vévodí jako ústřední hrdina Tom Hanks, naproti tomu Malickovo aranžmá sleduje lineárně více figur: fanatického plukovníka Talla (tradičně obsesivně a temně dobrý Nolte), modelového seržanta Welshe (Sean Penn mu dokázal dát to, co se od seržantů očekává), svérázného snílka a hrdinu Witta (neokoukaná tvář Jima Caviezela vzbuzuje účast i důvěru) či kapitána Starose, jenž odmítá poslat své muže na jatka (Elias Koteas mu vtiskl neokázalou velikost a vzhledem k hodnosti i překvapivě sdílný civilní rozměr). Okrajově působí cameo role Johna Travolty a George Clooneyho, jehož pateticky dětinský projev v závěru nepřesahuje (díky bohu) jednu šedesátisekundovou sekvenci.

Odlišnému stylu vyprávění odpovídá i práce kamery. Zatímco Spielbergova "dokumentární handka" se spolu s vojáky žene do krvavé steče, komponuje Malick spolu s oscarovým kameramanem Johnem Tollem spíše obrazové unikáty a barevné kompozice, využívající překvapivých rakursů, funkčních protipohledů a výmluvných detailů, které dokreslují atmosféru boje i význam vnitřních monologů. Hudbu k útoku zkomponoval oscarový laureát Hans Zimmer, který ví, jak se umocňují akční i meditativní pasáže, v nichž se Malick (posedlý kladením zásadních filozofických otázek typu odkud jsme a kam jdeme) ptal přece jen o něco více než musel.

Tenká červená linie je válečné drama, které se možná o něco více ptá, než odpovídá. A navzdory tématu má i svoji poezii, která vyžaduje vaši účast. Je alegorií, metaforou a dramatickou existenciální expresí, jakou zažíváte při komponování koláže z francouzských impresionistů, Goyových skřetů a Picassovy Guernicy. Na vašem místě bych do toho šel!

P.S.: Slovní obrat "tenká červená linie" poprvé použil válečný dopisovatel W.H. Russell, když popisoval bitvu u Balaklavy, která v rámci Krymské války vypukla 25. října 1854. Ruská jízda se tu pokusila o průlom, ale byla zastavena brigádou britského těžkého jezdectva a "tenkou červenou linií" 93. skotského pluku. Následně použil tento obrat Rudyard Kipling v básni "Tommy" a posléze i humanitně vzdělaný James Jones a jeho filmoví vykladači.

Autor/Zdroj: Šobr Michal/Propagační stránky tohoto filmu


Námořní pěchota Charlie pod vedením kapitána Starose dostala rozkaz od brigádního generále Quintarda dobýt ostrov Guadalcanal. Prapor zneuzaného podplukovníka Talla se chystá k výsadku na ostrov. Vylodění proběhlo bez jediného výstřelu, jakmile však vojáci pronikají džunglí a vysokou travou proti nepříteli, pomalu se rozpoutává peklo na život a na smrt. Jediným heslem, kterým se řídí, je "pokračovat vpřed a dojít na konec, nebo zůstat a zemřít…."

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora


Válečný film s hvězdným obsazením je ambiciozním projektem studia Fox a předpokládaným komerčním „trhákem" příštího podzimu.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Brzy po úspěšném Spielbergově snímku Zachraňte vojína Ryana se objevuje další velký americký film s tématem II. světové války. Rozsáhlá válečná freska Tenká červená linie zachycuje část bojů o ostrov Guadalcanal v oblasti Šalamounových ostrovů v jižním Tichomoří. Snímek vznikl podle stejnojmenné knihy přímého účastníka těchto bitev, spisovatele válečných románů Jamese Jonese (1921-1977). (Román byl pod stejným názvem zfilmován již v roce 1964 režisérem Andrewem Martonem.) - Scenárista a režisér
Terrence Malick, který se vrací k režii hraného filmu po dvaceti letech (jež uplynuly od vzniku jeho Nebestých dnů - 1978), zvolil zcela originální přístup k zavedenému žánru. Na pozadí věrohodného a realistického popisu útoku americké roty proti postavení Japonců na vrcholu kopců na Guadalcanalu z listopadu roku 1942, přináší téměř filozofickou meditaci na téma války a smrti. Z početné jednotky vybírá osudy několika vojáků a soustřeďuje se nejen na jejich činy, nýbrž zejména na jejich pocity a na jejich úvahy. Ukazuje válku jako něco cizorodého vůči lidskému bytí i vůči divukrásné tichomořské přírodě. Sugestivně popisuje strach jedinců i hrůzy boje. - Ve filmu pozvolna narůstá napětí. Po idylickém prologu následuje zdánlivě jednoduché vylodění na ostrově. Pak se však rozpoutá peklo, v němž jsou vojáci vystaveni nepříteli, jenž z bunkrů na vrcholcích snadno kontroluje situaci. Vojáci však musejí splnit rozkaz ctižádostivého podplukovníka
Talla i za cenu velkých ztrát. - Snímek je postaven na kontrastu přírody
a "civilizace" přinášející zkázu. Obraz je provázen častými monology hrdinů, uvažujících o obecných věcech. Vkratičkých flashbacích se ve vzpomínkách vojína Bella objevují okamžiky z jeho vztahu k manželce Marty. - Výjimečné dílo tak rozhodné přesahuje pouhý rámec válečného filmu a stává se autentickou, byť poněkud neurovnanou a nevyváženou výpovědí o lidském údělu. Vzdáleně připomíná jiný slavný válečný opus, Barmskou harfu (1956, remake 1985) Kona Ičikawy. - Název Tenká červená linie je převzat ze zprávy
válečného korespondenta W. H. Russella, který tak (kvůli červeným uniformám) označil sestavu anglické lehké kavalerie, zmasakrované vinou neschopnosti velitelů ruským dělostřelectvem v bitvě u Balaklavy (v období krymské války - 25.10.1854). Toto sousloví pak s ironií použil Rudyard Kipling v básni Tommy.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled