Tajuplný vlak

Tajuplným vlakem završil Jim Jarmusch svou volnou „jižanskou trilogii" (Podivnější než ráj, Mimo zákon) a zvýraznil své směřování od uvolněného tvaru k divácky přístupnější,sevřenější dramatické podobě svých trpkých černohumorných tragikomedií. Tajuplný vlak je originálním experimentem s povídkovou formou, jejíž nosnost Jarmusch zkoumal už ve snímku Podivnější než ráj, ale již plně využil až v Noci na zemi.
Tři příběhy Tajuplného vlaku se odehrávají paralelně během čtyřiadvaceti hodin v Memphisu: jejich protagonisté (dvojice japonských turistů, italská vdova, tři pobertové mimo zákon) se prakticky nesetkávají. Vedle toho, že všichni přenocují v laciném hotýlku v černošské čtvrti, však mají mnoho společného: jsou to životní ztracenci „bez domova", kteří se - jako většina Jarmuschových postav - pohybují v prazvláštním vakuu mezi svými vlastními pocity i osudy a mezi „americkým snem" (vnějším tlakem společnosti, pronikajících do jejich životů vesměs prostřednictvím popkulturních modelů). Jedním z bizarních symbolů tohoto snu je Elvis Presley, se kterým se postavy v „Králově městě" Memphisu setkávají na každém kroku: pro Japonku, posedlou Amerikou, je Presley největší idol-zbloudilý Králův duch se zjeví Italce, pro niž to však nemá žádný význam-Angličanovi Johnymu z třetího příběhu přezdívají Elvis-Králův obrázek visí v každém pokoji hotelu... okamžik,který krátce a intenzívně spojí všechny postavy, naplňuje vedle nočního rychlíku za oknem Presleyho písnička Blue Moon z rádia.
Trojice příběhů se liší žánry, pojatými ovšem specificky jarmuschovským polemicky hravým způsobem ( po smutné love story následuje teskně sarkastická italská romance, a potom krimi o totálně zmatených mužích mimo zákon) a je proložena scénami z hotelové recepce, kde ubíjejí dlouhý noční čas recepční a poslíček. Začíná příjezdem vlaku a končí jeho odjezdem. Vlak, pocházející z další Presleyho písničky (Mystery Train) je jednak nositelem tajemství, ale patrně také metaforou řádu, jenž postavám v jejich životě schází, nebo jej nedokáží postřehnout.
Jarmusch zde poprvé od svého debutu Permanentní prázdniny pracuje s barvou. Vizuálně je Tajemný vlak velmi strohý - při kompozici záběrů opuštěných ulic a omšelých domů inspirovaly Jarmusche obrazy E.Hoppera. Presleyho song Blue Moon uvádí z rádia Tom Waits. Jedná se o jeden z nejlepších Jarmuschových snímků, který získal cenu za umělecký přínos na MFF v Cannes. (zdroj: Filmový přehled)

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Název filmu odkazuje k vlaku, jenž se objevuje v prologu a epilogu, a zároveň ke stejnojmenné Presleyho písni. Kromě toho v angličtině asociuje výraz train of consequences (tajemný) řetězec událostí. Tři příběhy se odehrávají paralelně v průběhu 24 hodin v Memphisu: jejich hrdinové, životní ztracenci „bez domova" (dvojice japonských turistů, italská vdova, tři pobertové mimo zákon) se prakticky nesetkají. Jarmusch zde poprvé od svého debutu Permanentní prázdniny pracuje s barvou. Vizuálně je Tajemný vlak velmi strohý - při kompozici záběrů - opuštěných ulic a omšelých domů inspirovaly Jarmusche obrazy E.Hoppera. Presleyho song Blue Moon uvádí z rádia Tom Waits. Jedná se o jeden z nejlepších Jarmuschových snímků, který získal cenu za umělecký přínos na MFF v Cannes.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Tajuplným vlakem završil Jim Jarmusch svou volnou "jižanskou trilogii" (Podivnějii než ráj , Mimo zákon) a zvýraznil své směřování
od uvolněného tvaru k divácky přístupnější, sevřenější dramatické podobě svých trpkých černohumorných tragikomedií. Tajuplný vlak je originálním experimentem s povídkovou formou, jejíž nosnost Jarmusch zkoumal už ve snímku Podivnější než ráj, ale již plně využil až v Noci na zemi . Tři příběhy Tajuplného vlaku se odehrávají paralelně během čtyřiadvaceti hodin v Memphisu: jejich protagonisté (dvojice japonských turistů, italská vdova, tři pobertové mimo zákon) se prakticky nesetkají. Vedle toho, že všichni přenocují v laciném hotýlku v černošské čtvrti, však mají mnoho společného: jsou to životní ztracenci "bez domova", kteří se - jako většina Jarmuschových postav - pohybují v prazvláštním vakuu mezi svými vlastními pocity i osudy a mezi "americkým snem" (vnějším tlakem společnosti, pronikajícím do jejich životů vesměs prostřednictvím popkulturních modelů). Jedním z bizarních symbolů tohoto snu je Elvis Presley, se kterým se postavy v "Králově městě" Memphisu setkávají na každém kroku: pro Japonku, posedlou Amerikou, je Presley největší idol
zbloudilý Králův duch se jeví Italce, pro niž to však nemá žádný význam; Angličanovi Johnnymu z třetího příběhu přezdívají Elvis; Králův obrázek visí v každém pokoji v hotelu... Okamžik, který krátce a intenzivně spojí všechny postavy, naplňuje vedle nočního rychlíku za oknem Presleyho písnička Blue Moon z rádia Trojice příběhů se liší žánry, pojatými ovšem specificky jarmuschovským, polemicky hravým způsobem (po smutné love stony následuje teskně sarkastická italská romance, a potom krimi o totálně zmatených mužích mimo zákon) a je proložena scénami z hotelové recepce, kde ubíjejí dlouhý
noční čas recepční a poslíček. Začíná přijezdem vlaku a končí jeho odjezdem. Vlak, pocházející z další Presleyho písničky (Mystery Train), je jednak nositelem tajemství, ale patrně také metaforou řádu, jenž postavám v jejich životě schází, nebo jejž nedokáží postřehnout. - V Tajuplném vlaku Jarmusch poprvé od svého debutu Permanent Vacation (1980, Permanentní prázdniny) pracuje s barvou, jeho oblíbený spolupracovník, kameraman Rouby Müller, však rafinovaně prosté obrazové kompozice ladí do střízlivých, až "černobílých" tónů
Vnavenek náhodných a nedramatických, vnitřně však složitě komponovaných situacích vynikne režisérova práce s hereckými představiteli, podle nichž částečné vznikaly postavy (Cinqué Lee, Nicoletta Braschiová, Steve Buscemi...)

Autor/Zdroj: /Filmový přehled