ohodnotit

Synové hor

Rok:
1956
Délka:
96 minut
Premiéra v ČR:
21.12.1956
Popis / Obsah / Info k filmu Synové hor
O velikonocích roku 1912 zvítězil v mezinárodním lyžařském závodě v Krkonoších český závodník Hanč. O rok později na stejných místech tragicky zahynul, když se pokusil o záchranu kamaráda.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu

Bohumil Hanč a Václav Vrbata byli prostí čeští tkalci z menšinového podkrkonošského kraje. Oba dobří vlastenci, sportovci a nejvěrnější přátelé, zahynulí hrdinskou smrtí v boji a rozbouřenými živly při mezinárodním lyžařském závodě v Krkonoších v r. 1913. Jejich pohnutý příběh, zapsaný hluboce v paměti krkonošského lidu, zpracoval v románové formě František Kožík v knize "Synově hor", která je předlohou stejnojmenného filmu, vytvořeného letos režisérem Zdeňkem Dubou.
Oba autoři filmu mají se sportovní thematikou již bohaté zkušenosti (spisovatel Fr. Kožík zpracoval životopis Emila Zátopka a Čeněk Duba natočil již čtyři hrané a dokumentární sportovní filmy), což se také projevilo na hodnotě sportovních pasáží díla. Hanč, Vrbata i jejich druhové byli však také živoucími lidmi s bohatými osudy, kteří v hraném filmu se měli stát dramatickými postavami. Jejich skutečné osudy se pak měly promítnout do dramatického děje. Film však vytváří jen řadu portrétů, časově jen povrchně zakotvených a dramaticky neskloubených. Příběh se sice odehrává v roce 1913, ale mohl být umístěn stejně tak dobře o dvacet let později - nemá totiž žádnou výraznější pečeť doby, a to ani v charakterech a jednáni postav, ani v kresbě prostředí. Jeho největším nedostatkem je však bezkonfliktnost: děj plyne jako rozprávka, lidé jsou jako ze škatulky. Není zde přátel ani nepřátel, o bídě se pouze hovoří, ale nikde ji není vidět, hrdina je prý přepracován - ale filmový Hanč překypuje svěžestí a pořád má dost sil na mimořádnou činnost všeho druhu. Drama, založené na vývoji charakterů nebo na jejich vzájemných konfliktech, nemohlo ovšem při takovém postupu vzniknout. Autoři však s vkusem a bez banálností vytvořili filmovou legendu, která dobře poslouží - zejména mládeži - jako ( vzor hrdinství a obětavosti.
Hanč i Vrbata milují stejnou dívku - Jaroslavu, jejíž srdce však patří prvnímu a o lásce druhého snad ani neví. Tato skutečnost je zdůrazněna až zbytečně: v ději se z ní téměř nic nevytěží. Vrbata beze slova ustoupí svému příteli a nadále je horlivým strážcem štěstí Hančova rodinného krbu. (Podobně "daný" je ve filmu i problém menšinový: vlastenecký učitel Buchar se o něm sice letmo zmíní, ale ve filmu vidíme jen horlivou organizační a sportovní činnost Čechů, mezi nimiž se občas mihne episodní fiqurka německého tkalce.)
Nepřátelé (nebo alespoň odpůrci) jsou "zastoupeni" pouze německým závodníkem Bartelem, který kouká před závodem na Hanče jako kakabus a vůbec se chová nepřívětivě; když mu však Hanč pomůže v obtížné situaci na trati, rychle e ním uzavírá věrné přátelství. Stejně povrchni je v "Synech hor" i protichůdný cit - přátelství Hanče a Vrbaty, které se silně projeví jen v závěru filmu: v předchozím ději se omezuje na úsměvy a stisky rukou a z Vrbatovy strany na horlivou servilnost, která s opravdovým přátelstvím má pramálo co společného.
"Synové hor" končí po tragickém závěru symbolickým záběrem na pomník Hanče a Vrbaty. Autoři však jejich pomníky tesali v celém průběhu filmu, a to přímo na obou postavách. Všechno přirozené, lidské a třeba i drsné je pečlivě uhlazováno a glorifikováno do nadzemských poloh. Kdo zná strašlivý úděl domáckých tkalců v minulosti, dřinu do úpadu a za ní žebrácký groš, ten jedině může pochopit, jaké sebeobětováni znamenalo, chtít ještě sportovat - nota bene závodně. Učesaná bída a symbolická práce filmových "tkalců" toto opravdové odříkání však téměř bagatelizuje. Hanč i Vrbata jsou stavěni na sypký piedestal: proto nelze věřit, že jsou pracujícími lidmi z masa a krve, že se v těchto uhlazených, přecitlivělých mládencích skrývají houževnatí, tvrdě pracující a proto i vítězní čeští horalé. Patři na pomník, ale ne do příběhu ze života, ne do dramatu.
Již název filmu napovídá spojení, nebo dokonce prolínání přírody a jejich obyvatel lidi a hor. V průběhu téměř celého filmu však stoji tyto dva prvky v ostrém protikladu. Kameraman Josef Střecha vytvořil řadu poutavých záběrů překrásných krkonošských scenérii, působících v sněhovém rouchu ještě malebněji. Netknutá krása těchto obrazů je však okamžitě narušena, jakmile se na nich objeví lidé - totiž postavy filmu. Nějak jako by sem tyto kráčející sochy nepatřily. O to větší hold je třeba vzdát tvůrcům filmu za závěrečnou část, která strhujícím způsobem kreslí dramatický boj lidí s přírodními živly v tragickém nedokončeném závodě. Režijní i obrazová koncepce má zde hodnotu bezprostřední reportáže, v níž tragika a vzruch událostí nepotřebují komentáře. Tady patří příroda i lidé opravdu k sobě, jako bojovníci na život a na smrt. Kdyby touto synthesou byl naplněn celý film mohli jsme přivítat veliké dílo . .
Pietně dokonalý Hanč, jehož životní osud je až po tragický konec rovný jako stůl, nedal Josefu Bekovi příležitost k tvorbě živé postavy. Hromada dobrých vlastností, které ve filmu defilují jako mravoličné čtení, bránila herci v navození potřebné dramatické gradace. Proto je Bekův Hanč bezkrevným čítankovým hrdinou, ovšem ne vinou představitele. Obdobně jsou postiženi i Vrbata Jiřího Valy a Jaroslava Svatavy Hubeňákové, která v "Synech hor" absolvovala svůj filmový debut.
Jediná z postav - vlastenecký učitel Buchar - se v podání zasloužilého umělce Jaroslava Vojty povznesla nad šedý průměr ostatních líbivých bytostí a přerostla v rázovitého kantora plného hřejivě, ale lidově prostého pathosu. "Synové hor" vyšli z živé skutečnosti z veliké a krásné pravdy, která si zasloužila stát se filmovým námětem. Zpracována v nedramatické schema, stala se však tato pravda suchopárným naříkáním. Osud dvou přátel je silný v závěrečné části filmu - v jejich boji s přírodou, tragické smrti a majestátní poslední cestě na ramenou druhů ve sportu i v životě. Děj, který tomuto závěru předchází, není však dost silný a přesvědčivý, aby v uměleckém díle hlouběji zapůsobil.Autor/Zdroj: Dvořák Ivan/dobová recenze


Nový publicista:
Nelíbí se vám tento obsah? Chcete napsat lepší? Tak neváhejte a klidně napište

Hodnocení:n12345678910

Hodnocení filmu

79 % (61)
8   - curil
8   - Erkul
7   - jarda53
6   - Pitryx
8   - green-tea
9   - Angelika28
7   - hvezdyn
7   - Frolíček
8   - M.A.G.
8   - jmenuji.se
9   - Petra.Barb
7   - georginaa
8   - PROCESOR
10 - Misantrop
7   - payo1555
5   - Snura
8   - New
8   - REKBRIT
7   - Charlie35
9   - melakara
Český lev Oscar

Filmová databáze v číslech

Filmů: 152890
Osobností: 637235
Fotografií: 582163
Plakátů: 276531
Obsahů a biografií: 140311

Poslední komentáře

Rampage: Ničitelé (2018)

Rampage: Ničitelé
Tři různá zvířata jsou   infikována nebezpečným   patogenem a vlivem toho se   začnou dít věci. Ti vědci   si prostě nedají a nedají   pokoj. A více >

Autor: martin.stusak.9 | Hodnocení: 9 / 10

Všiváci (2014)

Total shit.

Všiváci
Tenhle "film" mi nestojí za   to, abych si více otloukal   klávesnici.Takže jen   minimální počet 100 znaků   mě donutilo napsat tuto   větu.

Autor: cesta64 | Hodnocení: 1 / 10

Kazišuci (2018)

Kazišuci
Je to odpad, a ještě jednou,   je to kravina, at´ mám těch   sto znaků napsaných. Této   prý komedii se snad nemůže   smát ani zhulená teenka.

Autor: Krupe | Hodnocení: 2 / 10

Betlém (2013)

Betlém
Velmi podobný snímku Omar   (2013) ten byl je filmem z   Palestiny a tento z Izraele v   koprodukci s Belgií a   Německem. Oba ukazují   stejný více >

Autor: FLA | Hodnocení: 6 / 10

Axolotl Overkill (2017)

Axolotl Overkill
Knihu jsem nečetl a popravdě   číst nebudu. Film je o   šestnáctiletý frndě co   kašle na školu, hulí jak   fabrika a chrápe se starší   více >

Autor: FLA | Hodnocení: 2 / 10

Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2018, Filmová databáze s.r.o. (FDb.cz). Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.048/0.014