Syn bílých hor

"Syn bílých hor". Velehorské filmy měly svou přednost, která jim zajišťovala úspěch u všech lidí, jejíž nejstálejší a největší láskou je příroda. A těch bohudík bylo a je stále mnoho a není tedy na škodu si připomenout slova Jaroslava Vrchlického: "Kdo je dobrý, vždycky žije s přírodou v blahé shodě".

Takže: Ty sněžné spousty, ty ledovce třpytící se v tisícerých odlescích v záři slunce nebo pochodní, ty prchavé oblaky, v jejichž parách se ztrácejí a z nich vynořují zase vrcholky hor, je ta nejkrásnější dekorace, kterou nenahradí žádná kulisa. Jsou více než jen dekorace, jsou to živoucí bytosti, které svou nevypočitatelnou živelností...