Světlo

Yeelen je popisem iniciační cesty, která odděluje dětství od dospělosti. Hlavní hrdina se seznamuje se silami, jejichž moc by měl přijmout. Jde o vědění lidu Bamabara předávané po generace. Avšak jeho otec nemůže přenést přes srdce, že by se mu syn mohl vyrovnat. Události tak nevyhnutelně vedou životy obou mužů ke klíčovému střetu.

Iniciační cesta mladíka za mystickým poznáním. Niankoro z afrického kmene Bambara se vydá hledat talisman, aby se mohl utkat s nepřátelským otcem o vládu nad tajemnými silami. Skutečným cílem iniciační cesty je získání vědomostí a schopností dosažitelných jedině skrze „smrt otce“, paralelou je v naší civilizaci oidipovský mýtus a učení psychoanalýzy. Ovšem Niankoro ovládá budoucnost v plném vědomí, je hybnou silou své existence a nastávajícího světa svého lidu. Tato existenciální idea se naplňuje v harmonii člověka se čtyřmi živly i s prostředím. Silný vliv na vjem harmonie mají nádherné záběry, které velebí krásu lidských těl pevně usazených ve svém prostředí. Člověk a prostor spolu tvoří nedělitelný celek. Snímek patří mezi vrcholná díla africké kinematografie.
Febiofest 2010

Snímek předního afrického režiséra Souleymana Cissého Světlo (1987) neztratil ani po letech nic ze své magické přitažlivosti. Patří k výjimečným dílům africké kinematografie a zasahuje diváka svou prostotou a zároveň zakotveností v místních tradicích. V symbolickém příběhu, majícím podobu legendy, hledá zlý a mocný bambarský kouzelník Soma svého syna Nianankora, aby ho zabil. Mladík je s matkou na útěku před ním již deset let. Teď se však chce otci postavit. Ale napřed musí získat od svého strýce Džigiho magické křídlo Kora, neboť jen s ním se může utkat s otcem, ovládajícím kouzelný kyj. Na své cestě, jež je zároveň jeho iniciací, pomůže Nianankoro králi Fulbů proti nepříteli, pak se však proti němu proviní, když obcuje s jeho nejmladší ženou Attu. Vládce mu překvapivě dovolí s hříšnicí odejít. Otec a syn se střetnou a oba zemřou ve světle, sálajícím z obou posvátných předmětů. Jejich rod má následovatele v synovi, kterého porodí Attu... – Podle autorových slov má jeho dílo, jež je druhou částí volné trilogie, obsahující ještě tituly Vítr (1982) a Čas (1995), nejen symbolický, ale i politický přesah. Ten je sice pro evropského diváka „nečitelný“, což ovšem nic neubírá na kvalitě filmu, vypovídajícím v obecné rovině mj. o odvěkém střetu otců a synů. – Dílo, uvedené za umělcovy účasti v rámci jeho retrospektivy na LFŠ v roce 2006, překvapuje svou vytříbenou filmovou řečí, výkony neherců a podmanivou atmosférou.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2010/5