Svět podle Daliborka

Portrét něžného neonacisty

Svět podle Daliborka je filmový portrét autentického českého muže z Prostějova, kterého štáb režiséra Víta Klusáka sledoval po dobu dvou let (2015 – 2016). Dalibor K. (37) pracuje jako lakýrník, točí amatérské horory, skládá naštvané písně, maluje a je neonacista. Blíží se mu čtyřicítka, ale stále bydlí se svojí mámou Věrou (63). Nesnáší svoji práci, cikány, Židy, uprchlíky, homosexuály, Merkelovou, pavouky a zubaře. Ještě před aktuální vlnou youtuberů se jeho domácí video s vystřelovacím obuškem stalo na českém internetu hitem.

Natáčení dokumentu o životě obyčejného neonacisty s uměleckými ambicemi započalo ve chvíli, kdy se Daliborova matka seznámila přes Facebook se Slovákem Vladimírem (47), který s oblibou říká, že by „z cikánů udělal asfalt”. Vladimír začal po čase s rodinou bydlet a mámin nový vztah rozpoutal u Dalibora odhodlání konečně si také najít vážnou známost. Film o osamělém muži, jenž zasvětil svůj život nenávisti, lži, Playstationu a Facebooku, tím dostal skutečnou životní dynamiku. Sžíravě absurdní a přitom ledově mrazivá tragikomedie přibližuje radikální světonázor „obyčejných slušných lidí“. A když už se zdá, že ve své palčivosti nemůže jít dále, vyvrcholí zcela nekompromisním způsobem.

Svět podle Daliborka je filmová návštěva spoluobčanů, kterým se stýská po Adolfu Hitlerovi. „Vždyť on je hodnej, jenom má blbý názory,“ říká v jednu chvíli o Daliborovi jeho máma. Dalibor má ovšem názory, které dnes slýcháme čím dál častěji. „Náš film není portrét jen jednoho “nazi-šílence”, film ukazuje, že s nenávistnými postoji souhlasí jeho kolegové, spolužáci, kamarádi i nejbližší. Naší neskromnou ambicí je skrze Dalibora nahlédnout do hlav a srdcí tisíců lidí, kteří svůj světonázor podřídili nenávistnému strachu z jinakosti. Ukázat, z jakého podhoubí se rodí novodobá vlna rasismu a nesnášenlivosti,“ říká ke svému filmu Vít Klusák.

„Dalibora jsem objevil na YouTube: Holohlavý muž se ve videu oháněl vystřelovacím obuškem, působil znepokojivě, dojemně i komicky, chvíli jsem byl přesvědčený, že je to herec. Ukázalo se ale, že není,“ vypráví Klusák o úplném začátku a nápadu na film.

Neonacista Dalibor i ostatní postavy filmu jsou zcela autentické. Nacházejí se ve svém přirozeném prostředí a jednají a hovoří výhradně za sebe. V tomto smyslu se jedná o dokumentární film. Snímání a režie pak vycházejí z postupů hraného filmu, díky čemuž Svět podle Daliborka výrazně překonává estetiku dokumentárních reportáží.
Bontonfilm

Jestli někdo dokáže v českém prostoru svými filmy rozpoutat celospolečenskou debatu, pak je to rozhodně Vít Klusák, syn novinářky Jany Klusákové a jazzového pianisty a skladatele Emila Viklického, absolvent katedry dokumentární tvorby na pražské FAMU, tvůrce, který jako producent i režisér úzce spolupracuje s Filipem Remundou. Jejich Český sen (2004) o neexistujícím hypermarketu, na jehož otevření přišly do pražských Letňan tři tisíce lidí, někdo nazývá první českou reality show, jiný dokumentární komedií. Další pak příliš drahým sociologickým experimentem, neboť jen potvrdil to, co všichni vědí – že lidé chtějí kvalitní zboží za co nejnižší cenu a k tomu snadno podléhají reklamě.

Obdobné kontroverze, i když už zdaleka ne tak silné, s sebou nesly i některé další snímky tvůrčího dua, ať už Český mír (2010) o možné výstavbě americké radarové základny v Brdech či dokument Vše pro dobro světa a Nošovic (2011) o změně, kterou do zelinářského kraje na severu Moravy vnesla fabrika korejské automobilky Hyundai. Klusák s Remundou obohatili českou kinematografii o nový typ dokumentu – žurnalisticky investigativní, společensky angažovaný, často inscenovaný, se silným osobním postojem. Kvůli své zarputilosti, hravosti i jednostrannosti pohledu bývají často srovnáváni s americkým dokumentaristou Michaelem Moorem.

Silný rozruch bezpochyby vyvolá i stylizovaný portrét mladého českého neonacisty Dalibora K. A to jak pro radikálnost, s jakou se režisér tématu zmocňuje, tak tradičně pro to, do jaké míry při tom manipuloval s realitou a zda je takový přístup profesně i morálně obhajitelný. Klusák se tentokrát víc než kdy jindy přibližuje k hranému filmu, ať už body obratu, stavbou dramatického oblouku, prací s hudbou či mizanscénou a důrazem na vizuální podobu díla. O to sugestivněji působí hlavní protagonista snímku: hřmotný popírač holocaustu s dušičkou kluka.

Jaroslav Sedláček
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

Lakýrníkovi Daliborovi K. táhne na čtyřicítku, přesto stále bydlí se svojí matkou Věrou. Natáčí amatérské horory a skládá rozezlené písně, má rád PlayStation a Facebook. A obdivuje Adolfa Hitlera. V hledání plnohodnotného vztahu k ženě byl dosud neúspěšný, snad mu tedy trochu radosti přinese alespoň Jana, nová známost ze sousedství. Český dokumentarista Vít Klusák přichází se stylizovaným portrétem něžného neonacisty z Prostějova, který ač nikdy nikoho neudeřil, nesnáší ledacos: svoji práci, cikány, Židy, uprchlíky, homosexuály, Merkelovou, pavouky i zubaře. Irituje ho i nový matčin přítel Vladimír, přestože podbízivě utrousí, že by z cikánů nejradši udělal asfalt. Dalibor totiž nesnáší svůj život, jenže neví, co v něm změnit. Do stejné míry sžíravě absurdní a ledově mrazivá tragikomedie přibližuje radikální světonázor „obyčejných slušných lidí“. A když už se zdá, že ve své palčivosti nemůže jít dále, vyvrcholí zcela nekompromisním způsobem.

Martin Horyna
MFF Karlovy Vary 2017