Švédská teorie lásky

Dokument jako esej?
Tak hovořil samotný   režisér o svém filmu, když   byl v Praze promítán letos v   březnu (nelze se divit, že   část švédské kritiky   odmítla, protože mířila k   některým legendám, na   které byla švédská   společnost hrdá - korektnost   ve vztahu k migrantům,   politika ,,Welfere   státu" a ukázala na   výrazný rys atomizace   společnosti - jenže ani   samotný režisér   nepřekročil ve svém úhlu   pohledu někam dále i když   vyrostl v jiném kulturním   prostředí (Itálie), kde   měli lidé k sobě blízko na   rozdíl od tolik zdůrazněné   nezávislosti na druhých   lidech..Zde se promítl i   osobní pohled samotného   režiséra (vyspělá   postindustriální společnost   sama sebe dezintegruje a její   úspěšnější členové   opouštějí méně   úspěšné jakoby ze strachu,   že se jejich neúspěchem   nakazí - střední vrstvy   ztrácejí tu schopnost,   která společnost spojuje   (obraz švédských hippies   byl sice krásný, ale už   dávno nepřevládá v   životě švédské   společnosti, zde asi   režisér nám chtěl   zkrášlit jaká ta   společnost bývala i když   ani tehdy nebyla bez   problémová) Film začínal   jako dokument - obrazy např.:   Olafa Palmeho a jiných   osobností z počátku   sedmdesátých let ukazovaly   jakým směrem se chtělo   vydat, ale doba to velmi   rychle změnila. Režisér   hledal svůj obraz a snažil   se vyjádřit filmovými   prostředky švédskou   společnost, ale takové   otázky, jakými je sociální   exkluze a pokles sociální   integrace (proč?) u něho   nenaleznete......

POLYEKRAN