Stalo se jedné neděle

Možná jediná anglická „česká prvorepubliková komedie" aneb jak Karel Lamač natočil britský remake českého snímku Včera neděle byla (1938). Výsledkem je trochu sociální drama, trochu komedie omylů, trochu gangsterka, trochu naivní a trochu zlý film.

Ve filmu Stalo se jedné neděle - ve třetím britském snímku, který během druhé světové války natočil Karel Lamač - se střet českých a anglických uměleckých tradic vyjevil ještě více než třeba v případě režisérovy komedie Švejk bourá Německo (1943), která aktualizovala slavný román Jaroslava Haška.
Na jedné straně je snímek Stalo se jedné neděle přímým britským remakem českého filmu Včera neděle byla (1938), který natočil Walter Schorsch podle původního námětu brněnského rodáka Viktora Skuteckého (po emigraci do Velké Británie, kde se prosadil jako producent pod jménem Victor Skutezky), a současně adaptací Skuteckého divadelní komedie omylů Malé štěstí ve velkém městě/She Met Him One Sunday. Chudá dívka uvěří dobře míněné lži majitelky zelinářství, která naivní hrdince nakuká, že se do ní zamiloval atraktivní místní zákazník. Rázná zelinářka ovšem netuší, že dívčino pobláznění imaginárním nápadníkem povede až k „nalezení" vyvoleného v nezaměstnaném mládenci ležícím po hospodské rvačce v místní nemocnici.
Na straně druhé se původní Skuteckého příběh stává pro britskou verzi pouze jednou ze dvou dějových linií. Nezaměstnaný zámečník se v britské verzi „proměnil" v alkoholického námořníka, který se slabošsky zaplete s místním podsvětím. Rozšafná fraška se tak střetává s poněkud cynickou sociální tragikomedií, kdy jsou obě hlavní postavy vyprávění nástrojem k mimoděčnému načrtnutí obrazu krizí a válkou poznamenaného světa.
A aby toho nebylo málo, Lamač do snímku zapojuje scény inspirované bláznivými hollywoodskými komediemi (zejména scéna s deštníky), svérázné montáže záběrů na pomezí avantgardních tendencí v meziválečném českém filmu i surrealistické snové sekvence. Ty pak celý příběh stavějí i do jakési prapodivné paralely k pohádce o Popelce. Svérázné filmařské postupy v podobě oněch opulentních montáží, čistých střihových návazností či mnohonásobných prolínaček obrazů však žánrově členitý snímek nerozbíjejí. Naopak jej zpřehledňují a orientují diváka v jinak obtížně uvěřitelném příběhu sympaticky zahraných nesympatických postav (slaboch, naivka, manipulátorka), který je zároveň vzrušujícím kinematografickým dobrodružstvím.
Radomír D. Kokeš
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015