Soukromý život Sherlocka Holmese

Kdesi v útrobách trezoru londýnské banky Cox & Company leží schránka se jménem doktora Watsona, která má být otevřena až padesát let po jeho smrti. Obsahuje vzpomínky na dlouholeté přátelství s mužem, jenž povýšil schopnost dedukce na umění. Během života doktor Watson zaznamenal nějakých šedesát případů, demonstrujících jedinečný detektivní dar Sherlocka Holmese. Ovšem zažili i jiná dobrodružství, jež se Watson z diskrétních důvodů rozhodl až do jisté doby před veřejností utajit. Jednalo se u události takříkajíc delikátní osobní povahy. A jedno takové dobrodružství začíná v srpnu 1887, kdy se oba přátelé vracejí z Yorkshiru, kde Sherlock vyřešil záhadnou vraždu admirála Abernettiho. Události uvede do pohybu anonymní pozvání na vystoupení Ruského carského baletu.

Snímek Soukromý život Sherlocka Holmese natočil v roce 1970 podle vlastního scénáře a ve vlastní produkci klasik hollywoodského filmu Billy Wilder a kromě důmyslného případu v něm předkládá ještě jedno paralelní téma, kterým je Holmesův vztah k ženám, jenž se v jemně potlačené podobě vine celým filmem. Sherlocka Holmese ztvárnil tehdy devětatřicetiletý britský herec Robert Stephens, jehož nadějnou kariéru překazilo nadměrné pití. Sherlockovu osudovou ženu si zahrála francouzská herečka Genevieve Pageová. Inteligentní film plný suchého anglického humoru ve své době u diváků příliš neuspěl a teprve postupem času se dočkal uznání, které mu bezesporu patří.

Zdroj: ČT

Soukromý život Sherlocka Holmese patří mezi méně známé Wilderovy filmy pravděpodobně proto, že je pro něj velmi atypický. Okázalé, do posledního detailu propracované retro totiž nemá být oslavnou poctou velkému detektivovi ani parodií. Přestože jde o film s notnou dávkou až šustivě suchého britského humoru, jedná se v zásadě o klasický holmesovský případ, který sice obsahuje trpaslíky, lochnesskou příšeru, tajemné mnichy i královnu Viktorii, nikdy ovšem nepřestává být regulérně odhalovanou záhadou. Ale nejen to. Úvodní, dosti výstřední "případ s ruskou balerínou" nastoluje paralelní a v zásadě nejpodstatnější téma filmu - totiž Holmesův vztah k ženám. Ten se vine v jemně potlačené podobě celým filmem a právě on činí z tohoto Wilderova filmu v závěru velmi melancholickou podívanou. Není to stárnoucí primabalerína, ale půvabná promočená žena, kterou jedné noci přiveze drožka do Baker Street, kdo Holmesovi zlomí srdce. Vývoj Holmesova "milostného" příběhu je samozřejmě inscenován v britsky zdrženlivé podobě a odehrává se především prostřednictvím letmých náznaků a gest, nikdy nedojde naplnění, ale přesto je dost zřejmý na to, aby divák pochopil Holmesovu celoživotní zdrženlivost.
Mnoho holmesovských fandů označuje snímek za jednu z nejlepších adaptací, ale milovníci Wilderových filmů ho nezbytně pociťovali jako zklamání, především kvůli absenci většího nadhledu nad tématem a překvapivému citu pro holmesovskou legendu. Snímek byl podle nich příliš dlouhý, nudný a nebezpečně se blížil "obyčejné" detektivce. Nevšimli si ovšem, do jaké míry Wilder vkládá do svého hrdiny sama sebe a jak je tudíž snímek upřímný a osobní.
Neúspěch Sherlocka Holmese byl spektakulární, a to především vinou studia. Film byl původně proponován jako roadshow (způsob distribuce uplatňovaný u "velkých" filmů, které jsou uváděny v první vlně jen ve velkých městech za vysoké vstupné a z tohoto image exkluzivity a senzace pak titul těží ve druhé distribuční vlně), závěrečný Wilderův sestřih, trvající tři hodiny dvacet, ale studio vyděsil. Pod hrozbou, že snímek vůbec neuvede, ho Wilder drasticky zkrátil a nakonec byl uveden jen běžnou distribuční metodou. Wilder však z neúspěchu vinil hlavně sebe: "Měl jsem být odvážnější. Chtěl jsem udělat z Holmese homosexuála...."
Iva Hejlíčková
Letní filmová škola 2011