Sny, které se ještě nezdály

Skupina nikaragujských dívek se poflakuje na ulici. Čichají lepidlo a vyprávějí o svých pracovních zkušenostech. V důsledku nedávné války, následné krize a neoliberálních hospodářských opatření vlády prezidentky Chamorro je mnoho nikaragujských rodin nuceno poslat do práce i své nejmladší děti. Příběh těchto dívek je podán v surrealistickém, pro Jižní Ameriku typickém stylu, jenž kombinuje prvky „cinema verité“ s videoklipy ve stylu MTV. Film získal následující ocenění: cena za nejlepší dokumentární film na Festivalu Amnesty International v roce 1996, cena za nejlepší dokument na 11. mezinárodním festivalu filmů natočených ženami v Madridu...