Slovensko 2.0 [2k digital]

Unikátny filmový projekt SLOVENSKO 2.0 je prvý a jediný svojho druhu v dejinách súčasnej slovenskej kinematografie. Tvorí ho 10 krátkych 10-minútových filmov rôznych žánrov (hraný film, animovaný film, dokument, experimentálny film, atď.) od špičkových slovenských filmárov, ktorí si získali renomé aj v zahraničí. Skladba jednotlivých režisérskych osobností zahŕňa široké generačné, názorové a žánrové spektrum. Výsledkom je ojedinelá reflexia moderných dejín krajiny a zároveň reflexia slovenskej kinematografie v jej rôznych podobách.

1. PRAVIDLÁ HRY
réžia: Ondrej Rudavský
scenár: Ondrej Rudavský, Juraj Raýman

2. POHREB PREZIDENTA
réžia: Martin Šulík
scenár: Marek Leščák, Martin Šulík,
účinkovali: Emil Kosír, Viera Pavlíková, Milan Vojtela, Jana Segešová, Ondrej Hraška, Mária Strompachová

3. RUPICAPRA
réžia: Viera Čákanyová
scenár: Viera Čákanyová
účinkovali: Mike Gogulski, Katarína Václaviková, Milana Jutková, Mária Perelisová, Edgar Laburda

4. BEZ VÔNE
réžia: Zuzana Liová
scenár: Zuzana Liová
účinkovali: Ingrid Ištóková, Anna Warchalová, Beata Meszárošová, Attila Mokos, Zuzana Moravcová, Roman Poláčik, Michal Soltész, Margita Huťťová, Iveta Kožková, Miroslava Michalková, Beáta Švarová, Laura Kovalová, Ivan Sandecký, Adrián Košťál

5. NÁVRATY / RETURNS
réžia: Mišo Suchý
scenár: Mišo Suchý
účinkovali: Michal, Anna, Mišo, Myko & Marko Suchí

6. ČESTNÝ OBČAN
réžia: Juraj Herz
scenár: Juraj Herz, Juraj Raýman
účinkovali: Juraj Herz, Rudolf Herz, Ladislav Herz, Mikuláš Macala, Éva Bandor, Slavomíra Fulínová, Ján Kožuch, Anton Šulík, Albín Medúz, Jozef Tkáč, Peter Plačko, Igor Šajtlava

7. PSSST!
réžia: Miro Jelok
scenár: Miro Jelok
účinkovali: Tomáš Krčméry, Katarína Trešťanská, Lýdia Harachová, Ružena Mužíková, Ingrid Vajdová

8. JEDINÁ ZNÁMA FOTOGRAFIA BOHA
réžia: Peter Krištúfek
scenár: Peter Krištúfek
účinkovali: Milan Lasica, Emília Vášáryová, Róbert Jakab, Zuzana Šebová, Simon Fico, Juliána Oľhová, Andrej Sisák, Adam Zelman, Dušan Kozák

9. DISCOBOJ
réžia: Iveta Grófová
scenár: Iveta Grófová
účinkovali: František Argaláš, Petr Holoubek, Martin Hlubuček, Karel Budík, Bohumil Stránsky, Daniel Tobolík, Jaromír Stanko, Michal Veselský

10. DRUHÝ POKUS
réžia: Peter Kerekes
scenár: Peter Kerekes
účinkovali: Peter Kerekes, Edita Chrenková, Robert Kaliňák, Erkki Tuomioja, Karri Lehtonen, Tatu Mustonen, Timo Harakka

zdroj: Film Europe

Čo je to Slovensko? Ako vysvetliť pojem „Slovensko“ neznámemu cudzincovi, návštevníkovi z inej planéty, v horizonte posledných 20 rokov? Aký je genetický či
programovací kód softvéru Slovensko? Ako sa používa, ako sa mení?
Slovensko 2.0 je film o dvadsiatich rokoch samostatného Slovenska očami desiatich režisérov. Skladá sa z desiatich 10-minútových filmov rôznych žánrov – od hraného, cez animovaný, dokumentárny až po experimentálny film. Desať
režisérskych osobností širokého generačného, názorového a žánrového
spektra – Juraj Herz, Martin Šulík, Peter Kerekes, Zuzana Liová, Mišo Suchý,
Ondrej Rudavský, Iveta Grófová, Peter Krištúfek, Viera Čákanyová a Miro Jelok – odpovedá na otázku: Čo je to
Slovensko?
Výsledkom je unikátna umelecká reflexia moderných dejín krajiny a zároveň reflexia slovenskej kinematografie v jej rôznych podobách. Prvýkrát na Slovensku sa producenti filmu Slovensko 2.0 rozhodli uviesť film v modeli paralelnej distribúcie – v rovnakom čase v kine, v televízii, na internete aj na DVD.
ArtFilmFest 2014

Záměrem producentů ambiciózního projektu Slovensko 2.0 bylo zrekapitulovat pohledem deseti filmařů situaci po dvaceti letech existence samostatné Slovenské republiky (v úvodním titulku se objeví encyklopedické heslo o SR). Počítalo se s tím, že každý z nich dostane deset minut a maximální svobodu pro ztvárnění tématu. Sešli se tak tvůrci různých generací i různého zaměření. Tomu odpovídá i široký záběr: od krajně stylizované trikové a pantomimické epizody, přes hrané minipovídky až k paradokumentárním či dokumentárním výpovědím. Důsledkem je nevyrovnanost segmentů a celková rozpačitost z výsledného tvaru, v němž převládá spíše skeptický až depresivní pohled. Původní cíl projektu představit unikátní uměleckou reflexi moderních dějin mladého státu a zároveň reflexi slovenské kinematografie tak byl naplněn jen zčásti. – Na Slovensku měl snímek „vyčerpávající“ distribuci: během týdne byl masivně nasazen v (převážně jednosálových) kinech, následně odvysílán v hlavním čase ve slovenské státní televizi a na předplaceném kanálu Piano a vzápětí vydán na DVD s bonusovým bookletem rozhovorů s tvůrci a s představením projektu.

ONDREJ RUDAVSKÝ: PRAVIDLÁ HRY
Experimentální pokus o zachycení moderních dějin Slovenska prostřednictvím trikových záběrů a pantomimy figur zcela zahalených v trikotech s jedním velký okem v „obličeji“ je metaforou člověka v soukolí historie. Ve zkratce jsou naznačeny situace z totality, změna režimu, vznik samostatného státu i fakt, že u moci se stále drží staré struktury, proti nimž je jedinec bezmocný, takže musí stále znovu a znovu bojovat. Snímek je hodně postaven i na zvukové stopě a používá též četné archivní záběry.

MARTIN ŠULÍK: POHREB PREZIDENTA
Starý manželský pár sleduje v televizi pohřeb Václava Havla. Žena tvrdí, že za Husáka bylo lépe, muž jí oponuje. Čekají na sanitku: manžel musí na převaz po operaci. Stará paní vůz marně urguje. Nakonec se dostanou do nemocnice v nákladním taxi (muž je na kolečkovém křesle). Čekárna ambulance je plná lidí. Také sestřičky na sesterně sledují pohřeb. Náhle se obraz rozsvítí bílým světlem, do nějž všichni odejdou…

VIERA ČÁKANYOVÁ: RUPICAPRA
V roce 2008 vysvětluje v americké televizi Mike Gogulski, proč se vzdal amerického občanství a stal se Slovákem. – Současnost. Mike stále popíjí vodku a je nespokojený. Opakuje slovo rupicapra tedy kamzík. Chodí po ulici v ruské beranici. Najde psíka a chce s ním odjet do Tater, aby tam mohl vidět kamzíka. Řidič ho se psem nepustí do autobusu. Muž nechá zvíře v parku a odjede. V autobuse se zlobí na dvě pasažerky, které vedou rasistické řeči na zdejší Číňany. – Mike se brodí hlubokým sněhem. Marně volá na kamzíka. Žádného nevidí. Zůstane sám v pustině. – V obraze se objeví majestátní kamzík (rupicapra)…

ZUZANA LIOVÁ: BEZ VÔNE
Žena pracuje u pásu v mlékárně. Po skončení směny se její kolegyně v šatně baví o propouštění. Všechny přišly o práci a každá na rozloučenou dostane krabici s továrními výrobky. Hrdinka neodjede s ostatními autobusem. Sejde k řece a vstoupí do ní. Pak si to rozmyslí. Koupí dárkový koš a jde s ním a s krabicí do restaurace. Sebere odvahu a začne zpívat karaoke. Nikdo z hostů si jí nevšímá. Přijde sem její dcera s přítelem. Stydí se za ni. Matka jim mlčky dá koš i krabici a sama odejde.

MIŠO SUCHÝ: NÁVRATY/RETURNS
Dokumentarista Mišo Suchý mluví o sobě a své rodině. Kdysi emigroval do Spojených států a po listopadu 1989 se občas vrací na Slovensko za rodiči. Sleduje, jak se staří stále více vzájemně odcizují. Chce, aby jeho synové získali ke Slovensku nějaký vztah, ale uvědomuje si, že on sám už se cítí doma v Americe. Neustále natáčí své blízké malou videokamerou, což se neobejde bez dotčených komentářů. Podle něj je těžší se vracet, než bylo odejít.

JURAJ HERZ: ČESTNÝ OBČAN
Známý režisér si v drobné kauserii dělá legraci sám ze sebe i ze svého okolí. Přijíždí do Kežmarku, aby převzal čestné občanství města. Čekají na něho dva bratři a primátor se svou suitou. Herz se zatoulá do expozice, kde jsou věci z otcovy lékárny. Otec se mu tam zjeví, a než zmizí ve skříni, dá mu prášky. – Při oslavných řečech Herz konstatuje, že rozhodně nebyl řádný žák, student a mladík a že v dospívání prováděl řadu rošťáren. Účastníci oslavy se náhle promění ve středověký tribunál v čele s primátorem jako soudcem. Ten předá Herze katovi. Než stačí režisér zavolat „stop“, je mu useknuta hlava. – Bratři ráno budí sourozence, který má kocovinu. Herz v kapse najde otcovy prášky.

MIRO JELOK: PSSST!
Dokumentarista natáčí pouť podivínského „neznormalizovaného“ občana Tomáše K. různými prostředími a zaznamenává jeho „filozofické“ úvahy. Muž se nakonec ocitne v domě, kde probíhá exekuce. Vykonavatelé vynesou do náklaďáku i gauč s korpulentní nahou ženou. Ta při odjezdu vypadne z auta a leží na Tomášovi K. Ze stěny v prázdném pokoji spadne obraz prezidenta Ivana Gašparoviče. Na jeho rubu je jeho „předchůdce“ Gustáv Husák.

PETER KRYŠTÚFEK: JEDINÁ ZNÁMA FOTOGRAFIA BOHA
Staří herec a herečka se cestou na natáčení baví o tom, že dostali první filmové role až teď, protože za bývalého režimu nemohli natáčet. Na place je rychle nutí do práce. Ve vyhořelé kulise domu představují pár, který si tu uspořádal slavnostní oběd pro dva. Natáčení se z různých důvodů přerušuje, nakonec zdárně dospěje ke konci. Zatímco štáb balí, herec vidí v bulváru článek s nadpisem Jediná známá fotografie Boha…

IVETA GRÓFOVÁ: DISCOBOJ
Starý diskžokej Fero vypráví o své kariéře, poznamenané ustavičným vydíráním ze strany mafie. Momentálně provozuje diskotéku v Aši, ale i tady čelí vymahačům, kteří ho neváhají i mučit. Vše je stylizováno jako přiznané natáčení dokumentu s hranými akcemi, v nichž jsou protagonisty skutečné postavy. – Režisérka využila znalosti prostředí ze svého úspěšného filmu Až do města Aš (2012).

PETER KEREKES: DRUHÝ POKUS
Dokumentarista Peter Kerekes navštíví babičku a vypráví jí o svém experimentu. Po vzoru Vasila Biľaka, který v roce 1968 pozval okupanty, aby u nás zachránili komunismus, se rozhodl pozvat na Slovensko Finy, aby zachránili demokracii. – Kerekes se ve Finsku marně snaží předat zvací dopis prezidentovi. Setká se v neoficiálním prostředí alespoň s ministrem zahraničí, který s humorem odmítne jeho návrh. Dokumentarista se pak baví se slovenským ministrem vnitra Kaliňákem, zda mu za zvací dopis něco hrozí. Podle ministra nikoliv, protože není žádný oficiální představitel. Babička konstatuje, že Biľak byl šikovnější, protože na rozdíl od něj uspěl. O týden později dvojice sleduje v televizi reportáž o obsazení Krymu…
-kk-, Filmový přehled 2014