Shaft skóruje

Newyorský soukromý detektiv John Shaft náleží mezi nejslavnější a také nejikoničtější postavy snímků pro černošské publikum. O jeho popularitě svědčí i fakt, že zatímco jiné oblíbené a komerčně úspěšné tituly z kategorie blaxploitation se dočkaly maximálně jednoho pokračování, filmová franšíza s jeho jménem čítá tři snímky a k tomu ještě devítidílný televizní seriál. Přitom mohlo být vše jinak. Studio MGM původně plánovalo natočit film Detektiv Shaft (Shaft, 1971) jako klasickou béčkovou kriminálku s bílým hrdinou; casting údajně počítal s Charltonem Hestonem nebo se Stevem McQueenem. Po fenomenálním kasovním úspěchu Sweet Sweetback's Baadasssss Song byl scénář narychlo přepsán s tím, že studio, které se tou dobou potýkalo s velkými finančními potížemi, zkusí oslovit nově objevenou demografickou skupinu a natočí film pro černošské publikum s černým hrdinou. Po důkladném castingu, z něhož vypadly již etablované hvězdy, jako Jim Brown či Fred Williamson, byl do hlavní role vybrán bývalý model černošského lifestylového časopisu Ebony a divadelní herec Richard Roundtree. Ten s postavou Johna Shafta doslova splynul, což způsobilo, že filmy z první poloviny 70. let, v nichž ztvárnil jiné hlavní role, ve své době zcela zapadly a i dnes zůstávají zapomenuté.
První Shaft měl dalekosáhlý vliv na celou rodící se kategorii blaxploitation, neboť definoval typ hrdiny, který se objevoval ve filmech nadcházejících let. Zatímco Van Peeblesův Sweetback byl radikál a mučedník, jenž oslovoval především aktivisticky smýšlející černošské diváky, John Shaft zosobňoval konzumní sny mladých afroamerických mužů: drsný soukromý detektiv, který si nenechá nic líbit, má respekt, gauneři se ho obávají, chodí stylově oblečený, je pohledný a ženy mu padají k nohám. Právě pod vlivem této ikony opustily blaxploiatation snímky revoluční a agitační tendence a naopak se de facto staly opiem, když nabízely únikovou zábavu s nadlidsky virilními „geroji" a svéhlavými sexbombami.
Shaft skóruje! je druhý titul série, ale diváci neznalí předchozího dílu se nemusejí bát, že by se neorientovali kvůli případným návaznostem. Zcela samostatné vyprávění přejímá pouze postavu Johna Shafta. Tentokrát ho zasazuje doprostřed spletitého konkurenčního boje dvou gangsterských bosů o nadvládu nad nelegální sázkařskou sítí, která je maskována jako pojišťovací firma. Na filmu je každou vteřinu znát, že vznikal v zázemí velkého studia, nikoli jen nějaké malé, brakově orientované produkční firmy, jako je tomu u většiny blaxploitataion snímků. Díky tomu předčí konkurenci nejen co do stylové vyladěnosti kostýmů i výpravy, ale především řemeslně precizní formou, jež na sebe upozorní především v dlouhé závěrečné akční sekvenci, spočívající v uhrančivě dynamické a skvostně rozzáběrované honičce, odehrávající se na zemi, vodě i ve vzduchu.
Jiří Flígl, Letní filmová škola 2012