Sette scialli di seta gialla

Jde o naprosto obyčejnou   detektivku. Snad je v ní   více mrtvých, než bývá   zvykem, ale to je vše čím   se liší od klasiky. Není   přímo nudná, ale větší   spád by tomu rozhodně moc   prospěl. Hlavní hrdina s   kamenným ksichtem je děsně   nesympatický, takže ani zde   žádné plus. Nakonec byla   nejlepší scéna v ateliéru.   Ale jinak prostě žádný   důvod k jásotu. Musím   přičítat všechny drobné   plusy, aby to dalo dohromady   alespoň tu hloupou dvacítku.   Takže za těch pár nahotinek   a pro někoho snad napínavý   závěr ta dvacítka je.

Zločiny černé kočky
... aneb také "Sedm   žlutých hedvábných   šálů", jak lze   přibližně do češtiny   přeložit originální   italský název hororu.   Oceňuji nápad, jak vraždit   modelky, napustit šál   provokující látkou, která   vybudí kocoura k útoku na   člověka, to je hodné   mistrů italského hororu.   Filmaři se nespokojí jen s   tímto způsobem vraždění,   závěrem přijde na řadu   například i břitva ve   sprše a celkem slušné   giallo. Příběh je vystavěn   na chladném a halucinatorním   prostředí, které dokresluje   slepotu hlavního hrdiny   Petera Olivera, kterého opět   dobře ztělesnil oblíbený   klaďas a fešák italského   filmu šedesátých a   sedmdesátých let Anthony   Steffen. Neztratí se ani   dříve populární hvězda   Sylva Koscina.