San Babilo - 20 hodin

Na rozdíl od mnoha jiných   italských filmů 70. let s   politicko-mafiánským   pozadím tenhle je k divákovi   aspoň solidní v tom, že má   jasnej konec. Za sebe   říkám, že fašisti nebo   komunisti, všechno stejná   pakáž, takže tady celkem   není komu fandit. Úplně na   zabití je ta zrzavá Lalla,   která si nejprve na   požádání bez skrupulí   zasouloží, aby pak už jenom   dělala problémy. Její   dějová linka mi do   celkovýho vyznění filmu   nezapadá a její úkol v   samotným závěru mohl   klidně převzít kdokoliv   jinej.

Horkokrevné, naturalistické   a hlavně realistické   ztvárnění mladé   společnosti v Miláně v 70.   letech minulého století, je   vidět, že socializmus   neovliňoval život jen ve   východním bloku ale i v   západních zemích, v Itálii   se navíc socialistické   myšlenky dostávaly do   potičky s tolik populárním   fašizmem a navíc ignorance   se kterou se přecházeli   nastupující konflikty mezi   těmito znepřátelenými   skupinami nejednou   zapříčinila smrt mnoha   nezúčastněných chudáku,   kteří měli zrova tu smůlu,   že šli třeba jen kolem -   přesně o tom je tento   noerealistický snímek....

Snímek o zrůdnosti   fanatismu, zde v tomto   případě fašistického. Je   to zahráno velmi dobře,   mladí herci se snažili.   Scénář sem tam pokulhává,   závěrečná honička   nemusela trvat tak dlouho. Ona   by kratší stopáž vůbec   prospěla. A to se povídá,   že byl film ještě   sestříhán o osm minut. No,   nevím. V každém případě   jej mohu doporučit, ale na   další podívání to asi   nebude, i když musím   přiznat snímku několik   fascinujících scén.