Rytíř bez brnění

Tvůrci bulharského uměleckého filmu Rytíř bez brnění podrobili i ve svém díle kritice zastaralou morálku lidí naší současnosti. Manželé Stamatovi, dobře situovaní a honící se za společenským leskem, si téměř neuvědomují, jak zhoubný vliv má jejich způsob života na malého Váňu, jejich jediné dítě. Jejich obojaké jednání a rozpornost přivádějí často chlapce do situací, kdy více instinktem, než rozumem chápe, že jeden nebo druhý z rodičů nejednají správně. Váňa je velice citlivé dítě. Jeho vzory jsou D'Artagnan, Don Quijot, a další, bojující za právo a dobro vždy a za všech okolností. Snaží se je napodobit. A to nejen svým papírovým brněním a dřevěným mečem, ale svou citlivostí, svým skálopevným přesvědčením, že slabým je nutno pomáhat a spravedlnost hájit, i když to někdy stojí šrámy a slzy. Svůj živý ideál objevuje ve svém strýci Georgovi. Ten si uměl chlapce získat svou přímostí, odvahou a dobrotou. Chvíle strávené se strýčkem jsou chvíle sváteční. A jeho život vlastně uplývá mezi posledním a následujícím setkáním.
Filmový přehled 47/1966