Rózsovy písně

Píše sa v jeseni rok 1944. V Budapešti vládne fašistický teror nyilašovcov. Židovskí obyvatelia hlavného mesta stoicky a rezignovane čakajú na svoj osud označení Dávidovou hviezdou. V uliciach mesta sa dejú hrozné veci, ale v záhrade jednej vily predsa zavše akoby vyšlo slnko, ktoré aspoň na chvíľu vlieva nádej do sŕdc zúfalých ukrívajúcich sa ľudí.

Tou tajomnou silou je nádherný spev, ktorý sa ozýva večer čo večer z veže tejto vily. Podľa správcu Gézu Halásza, sa nemusí ani jeden Žid báť o svoj život, pokiaľ bude môcť spievať majiteľ domu, svetoznámy operný spevák Rózsa Imre, ktorý je tiež židovského pôvodu.

Tento spevák napriek svojim stykom a známostiam v diplomatických kruhoch Britov, Švédov a Vatikánu neopustil svoju krajinu po uchvátení moci fašistami v roku 1944. Halász mu každý večer o siedmej prinesie večeru, a potom maestro si zaspieva. Majiteľ domu sa pritom tvári, že nič nevie o ľuďoch, ktorí sú ukrytý v jeho dome, iba Halászov jedenásťročný syn chce vypátrať tajomstvo okolo večerného spevu, čo sa mu aj pri jeho vytrvalosti podarí.

Podkladom pre tento film bola skutočná udalosť, ktorá sa stala jednej rodine v Budapešti.

Podzim 1944. Židovští starousedlíci v Budapešti se propadají stále hlouběji do zoufalství a rezignace. Fašistický teror je součástí každodenního živoření a lidé, kteří nosí žlutou hvězdu, nemají mnoho nadějí na přežití. Několik z nich, kteří našli tajné útočiště v jedné předměstské vile, však naději mají: majitelem domu je totiž Imre Rózsa, světově proslulý operní pěvec, který – navzdory tomu, že je Žid – se těší nedotknutelnosti díky svému výjimečnému postavení. Rózsa se se svými hosty nestýká: zůstává ve svém pokoji a osazenstvo domu smí slyšet pouze jeho zpěv. Dům udržuje v chodu správce Géza Halász, který se jako jediný stýká s hostitelem. V průběhu krizí, do nichž se obyvatelé vily dostávají, je to právě on, kdo si vždy ví rady. Nikdo to nemůže vidět lépe než správcův čtrnáctiletý syn, jehož očima je vyprávění nahlíženo.