Rozmarné léto

Lázeňské městečko Krokovy Vary. Plovárna na řece Orši je místem setkání tří přátel: lázeňského mistra, majora a abbého, kteří tráví chladné a deštivé dny nevydařeného léta v přátelském hašteření. Jednoho dne mezi ně zavítá potulný komediant Arnoštek a jeho půvabná společnice Anna. Druhý celovečerní snímek Jiřího Menzela je působivou filmovou adaptací úsměvné předlohy Vladislava Vančury. Hrají Rudolf Hrušínský, Míla Myslíková, Vlastimil Brodský, František Řehák, Jana Drchalová, Jiří Menzel, Bohuš Záhorský.
Kino AERO

Film Jiřího Menzela "Rozmarné léto" je letní příběh, odehrávající se v několika dnech a nocích v malém ospalém městečku. Jeho hrdiny se stávají lázeňský mistr Důra a jeho paní. Příchod potulného kouzelníka Arnoštka s jeho krásnou spolešnicí Annin totiž celé městečko probouzí z letargie.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu

Příběh se odehrává v několika deštivých červnových dnech v malém českém městečku Krokovy Vary, jehož poklidnou atmosféru rozbouří příjezd komediantské maringotky s kouzelníkem Arnoštkem a jeho půvabnou asistentkou Annou. Ta hned padne do oka lázeňskému Důrovi, který s ní stráví poetickou noc v dřevěné plovárenské boudě. To se samozřejmě nelíbí jeho ženě Kateřině, i když ta vzápětí projeví romantickou slabost pro bezbranného Arnoštka. Avšak Důrovi nejsou jediní v městečku, do jejichž spořádaně všedních dnů vnese komediantská dvojice nevídaný, ale tak vítaný vzruch; zájem o Annu projevují i Důrovi kumpáni major a abbé, trávící jinak čas v přátelském hašteření. Návštěva potulného kejklíře a jeho společnice tak nenechá v provinčním lázeňském městysi v nevydařeném létě chladným nikoho...
Menzel výstižně postihl, jak je idylický a hravý rozměr Rozmarného léta pouhou iluzí, pod níž se skrývá jen poživačnost obstarožní trojice přátel, maskovaná žoviálností. Hrdinové vyznívají možná dobrosrdečně, ale stěží s nimi můžeme mít soucit. Jejich milostné tokání je sice trapné a směšné, ale ne nevinné; rychle při něm padají veškeré ohledy. Ale z prázdnoty srdce nelze vykřesat jiskru opravdové lásky. Tyto nahořklé podtexty nejsou sice výrazněji tlumeny, ale režisér se též vyhýbá tomu, aby je zdůrazňoval. (J. Jaroš, Rozhlas 32/00)