Rock života

Film s podtitulem Katapult obyčejné legendy je situačním portrétem Oldy Říhy, šéfa rockové skupiny Katapult. Režisér Jan Gogola ml. natáčel od zimy 2009 do jara 2010 neboli od pohřbu baskytaristy a celoživotního Říhova přítele Jiřího „Dědka” Šindeláře do vyprodaného koncertu v rámci turné Radosti života, který se konal v kostele v Horní Brusnici a kam na nový Katapult přišlo přes 1000 diváků. Smrt a znovuzrození kapely prožijeme také při jejím vstupu do hudební síně slávy nebo při návštěvě vesnického muzea Katapultu v kulturním domě, jehož prostory se jmenují například Hobluj Dědku, Smutná nevěsta, Lesní manekýn nebo třeba Někdy příště... Rock života Oldy Řihy pokračuje v intimní Ladovské atmosféře šumavské chalupy, při nervním squashovém zápase či koncertě anebo třeba ve chvílích únavy v šatně či ve sprše.

Film o člověku, který se díky či navzdory svojí obyčejnosti stal legendou a který chce život vnímat černobíle, aby zůstal sám sebou ve světě, v němž je všechno možné. Film není hudebním dokumentem, ale setkáním s výraznou osobnosti, která si žije svůj život. Jednotlivé otevřené situace mají často vyhrocený charakter a vybízí k otázce, zda Říha zpívá to, co žije a žije to, co zpívá. Jestli se mu to na pódiu i mimo něj daří, budou moci diváci posoudit v létě 2011 na HBO.

Zdroj: HBO Europe

Příběh českého rockera Oldřicha Říhy, zakládajícího člena a leadra české hudební skupiny Katapult, kterému se rozpadl vlastní svět a musel v pokročilém věku začít od nuly. Zemřel mu celoživotní přítel a spoluhráč Jiří Dědek Šindelář a ještě dříve někdější bubeník Katapultu Karel Káša Jahn. Rány osudu však vnímá jako přihrávky. Kapela Katapult se stala legendou – je dvojnásobnou držitelkou ocenění Zlatý slavík, téměř čtyřicet let působí na pódiích, absolvovala 7000 koncertů a prodala téměř milión nosičů se svými skladbami. Písně skupiny se hrají v médiích i u táboráku, řada jejich textů zlidověla jako součást obecné češtiny. – Film byl uveden v kinech jako součást projektu Česká radost v českých kinech.
Filmová ročenka 2011

Zkušený dokumentarista Jan Gogola ml. sledoval více než rok vůdčí postavu beatové skupiny Katapult Oldřicha Říhu (nar. 1948). Ve snímku Rock života ho zachytil v mezní situaci: zemřeli mu dva jeho spoluhráči a on rozmýšlí, co dál. Kapela má stále širokou základnu fanoušků a Říha i po desetiletích pro ni žije. I proto se pokusí o zachování legendární skupiny s mnohem mladšími muzikanty. – Film ukazuje schopnost stárnoucího rockera čelit těžkým ranám. Režisér s ním vstupuje do dialogu a nutí ho k existenciálním výpovědím. Vyniká tak protagonistova zaťatost a sebejistota (vyjádřená ostatně i v jeho přezdívce Vedoucí). Tím, že ji filmař zároveň jemně zpochybňuje, vnáší do díla i osobitý humor. Zajímavý bilanční portrét, přesahující původní zadání, vznikl v koprodukci filmového kanálu HBO v rámci cyklu Bez cenzury. Je zajímavý i v konfrontaci s obdobným projektem HBO, dokumentem Vladimíra Michálka EM a ON (FP 12/2011z).
-dh-, Filmový přehled 2012/1

Film o člověku, který se navzdory anebo díky svojí obyčejnosti stal legendou, a který chce život vnímat černobíle, aby zůstal sám sebou ve světě, ve kterém je všechno možné. Filmový portrét Oldy Říhy, šéfa rockové skupiny Katapult, která vstoupila do Síně slávy, dvakrát se stala nejpopulárnější kapelou roku – Zlatým slavíkem a jejíž písně jsou ve zpěvníčcích, v jukeboxech, hrají se u táboráků i na diskotékách. Minulý rok se Říha podle deníku Mladá fronta Dnes stal jedním z Čechů roku a letos Katapult slaví 35 let své existence. Během této doby se řada slovních spojení z repertoáru kapely stala součástí obecné češtiny. Charakteristickým rysem Katapultu je obyčejnost, a to obyčejnost hudby, příběhů a interpretace. Prvním natáčecím dnem byl v lednu 2009 pohřeb baskytaristy a Říhova celoživotního přítele Jiřího „Dědka“ Šindeláře. Tím posledním pak v květnu 2010 koncert z nového turné Radosti života, na který do zcela zaplněného největšího kostela ve východních Čechách přišlo téměř tisíc diváků. Film tedy sleduje hudební, ale zejména životní cestu Říhy a Katapultu z „kostela smrti“ do „kostela znovuzrození“. Jde přitom o cestu pochybností, zlomů, střetů i štěstí, ale především o cestu bez konce. Smrt a znovuzrození kapely je přitom filmovou klenbou pro otevřené situace často vyhroceného charakteru, ve kterých se lze přesvědčit, jestli Říha zpívá to, co žije, a žije to, co zpívá. Oldu Říhu uvidíme mimo jiné na pódiích, v šatnách, v televizní show, na pařezu, ve zkušebně, na chalupě, při squashi, v kanceláři, v knihkupectví anebo třeba ve sprše... Film o tom, jak se obyčejné může stát neobyčejným.
IDF