Rocco a jeho bratři

Rodiny to ve filmech Luchina Viscontiho nikdy neměly jednoduché. Jako by pro něj v souladu s jeho vlastními zkušenostmi rodinné prostředí znamenalo ponejvíce zdroj konfliktů a problémů, nikoli harmonie. V tomto ohledu jsou v rámci jeho filmografie Parondiovi rodinou rozhodně charakterově nejkomplexnější, výjimečné je už jen to, že u čtyřech z pěti bratří dominují kladné vlastnosti. O konflikty ale nouze rozhodně není, a to hned konflikty osudové.
Přestože Visconti trval na tom, aby bylo bratrů skutečně pět a jejich příběhy přidělil širokému týmu svých stálých spolupracovníků (o to překvapivější je, že scénář působí naprosto kompaktně, ačkoliv v jednotlivých částech prý nedošlo k žádným změnám), těžištěm celého filmu je milostný trojúhelník mezi Roccem (Alain Delon), Simonem (Renato Salvatori) a Nadiou (Annie Girardotová). Jeho jednotlivé vrcholy mají opět, jak jinak, konkrétní inspiraci v klasické literatuře a i tentokrát Viscontimu posloužil jeho oblíbený Dostojevskij a jeho román Idiot. Rocco jako by byl reinkarnací dobrého knížete Myškina, Simone je tedy Rogožinem a Nadia Nastasjou Filippovnou. Právě ona je původcem a zároveň obětí celé tragédie, ke které tento příběh nezadržitelně spěje. Fenomenální herecké výkony Delona, Salvatoriho i Girardotové na sebe strhávají veškerou pozornost a ostatní herci i jejich postavy se ocitají nutně v jejich stínu. Ne tak sociální témata, která jsou s jejich kapitolami příběhu nedílně spojena.
Jen stěží si v současné době dokážeme představit, do jaké míry byl tento Viscontiho projekt v Itálii politicky kontroverzní. V průběhu natáčení i postprodukce se různí představitelé italské politické moci snažili vzniku filmu všemožně zabránit, nejkontroverznější scény byly dokonce v první verzi ze snímku pod tlakem cenzury vystřiženy, levicová kritika se oproti tomu snažila upozornit na to, že k těmto útokům na svobodu uměleckého vyjadřování dochází ze zřetelně fašistických pozic. Jako by nevnímali, že Rocco je především krásný film o svobodné vůli člověka a všech jejích úskalích.

Aleš Říman
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Zlatá šedesátá nezačala v Itálii vůbec špatně. Zatímco si Federico Fellini přebíral Zlatou palmu v Cannes za Sladký život, připravoval jeho neméně proslulý kolega Luchino Visconti k premiéře v Benátkách svůj opus magnum Rocco a jeho bratři. Brilantní, emocionálně vypjaté drama s organicky zakomponovanými prvky neorealismu se plně soustředí na rodinu Parondiových, která se po smrti otce vydá z rodné Lukánie na chudém italském jihu do průmyslového a životem tepajícího Milána, kde na matku a bratry Simoneho, Rocca, Cira a Luku čeká již zabydlený nejstarší Vincenzo. Jako by svody a nástrahy odcizené metropole severu jako zkouška soudržnosti rodiny nestačily, objevuje se Nadia, koketní dívka lehkých mravů odvedle. V hlavních rolích snímku, který neunikl očím cenzorů a o více než deset let později měl zásadní vliv na rané filmy Scorseseho či Coppoly, se zaskvěli Annie Girardotová, Renato Salvatori a Alain Delon coby pokorou prodchnutý idealista Rocco.

Karel Och
MFF Karlovy Vary 2016

Film Rocco a jeho bratři byl na XXI. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 1960 vyznamenán Zvláštní cenou poroty a pro tehdy začínajícího Alaina Delona znamenal vstup na mezinárodní scénu. Na motivy příběhů z knihy Ghisolfský most od Giovanniho Testoriho ho natočil „aristokrat filmu“ – režisér Luchino Visconti.

Film sleduje osudy sicilské rodiny s pěti bratry, kteří přicházejí hledat obživu do Milána. Rodinné šance na finanční a společenský vzestup však ohrožuje lehkomyslný a bezcharakterní Simone. Ani největších obětí pro něho nelituje bratr Rocco, který se snaží vyřešit všechny jeho problémy – přijme na sebe téměř neúnosné finanční závazky, boxuje za peníze, aby splatil Simonovy dluhy, vzdá se lásky a nakonec se pokouší krýt Simona i před policií. Rocco je ztělesněním příkladné, místy až zaslepené bratrské lásky, jejíž nuance je někdy těžké pochopit. O to však průnik do citového světa rodiny působí přesvědčivěji.

Viscontiho film se vyznačuje mistrovskou drobnokresbou jednotlivých charakterů, na níž se kromě Alaina Delona podíleli i vynikající Renato Salvatori a Annie Girardotová, kteří se dva roky po dokončení filmu stali manželi. Hudbu k filmu složil Nino Rota.

V italském znění s titulky.
Zdroj: ČT

Nazíráno ze sociologického hlediska, zobrazuje film Rocco a jeho bratři fenomén imigrace. Rodina Parondiová, čítající matku a čtyři syny, opouští po smrti otce jihoitalskou Lukánii a odjíždí za nejstarším synem na sever do Milána. Od průmyslového města si slibují dostatek pracovních příležitostí, ale čeká je spíše zklamání. Nové prostředí pro ně představuje tvrdou zkoušku charakterů, přičemž vyprávění se zaměřuje především na dva hrdiny, na subtilního Rocca a drsného Simona. Pochopit jejich vztah není jednoduché, zvláště vzhledem k Roccovi, který se ve volném čase věnuje boxu, ale ranám, jež mu a celé rodině uštědřuje starší bratr, nastavuje svou jemnou tvář. Když Luchino Visconti ve spolupráci se svou kolegyní Susou Cechi D´ Amicou a jinými autory psal scénář, nechal se vedle příběhů z knihy Ghisolfský most od Giovanni Testoriho inspirovat románem M.F.Dostojevského Idiot. (Nešlo o první případ, tři roky předtím zfilmoval jeho Bílé noci pod názvem Natálie - 1957). Při psaní Roccova hrdiny myslel na knížete Myškina, ale též na jejího představitele Alaina Delona, tehdy pětadvacetiletého mladíka, kterého označil za "andělsky krásného". Začínající Delon byl rovnocenným partnerem Renatu Salvatorovi (Simone) i Anně Girardotové, hrající zde Naďu, dívku živící se prostitucí. Roccovi vtiskl nezapomenutelnou podobu, zejména co se týče pohledu očí, které jako by očekávaly jeho těžký osud.
Seminář italského filmu 2003

Autor/Zdroj: /