Římský kolos

To že s žánrem „meč a   sandále“ v roce 1964 není   něco v pořádku, jasně   dokazuje tento film, protože   i jedna z největších hvězd   tohoto žánru, se musí   spokojit s značně omezeným   rozpočtem, navíc režisér   Giorgio Ferroni, jenž byl   skoro dvorním   spolupracovníkem hlavní   hvězdy, je bohužel přinucen   vykrádat i jiné filmy, což   je opravdu škoda, protože   Ferroni byl velmi dobrý   režisér a specialista na   akční sekvence, tady však   nemohl jako o tři roky   dříve, kdy točil La guerra   di Troia, řídit stovky   statistů do velkých bitev,   ale jen pár desítek a to   ještě až na konci.   Naštěstí se režisér   rozhodl, že nebude točit   film, kdy pár herců ve   studiu moudře hovoří o   velkých říších, bitvách,   citech a podobně, ale že   natočí aspoň akční film s   těmi málo prostředky co   dostal, takže Scott   nevynechá jedinou   příležitost, aby se zapojil   do nějaké bitky, které jsou   na velmi dobré úrovni. Pokud   bych tento film viděl někdy   v deseti letech, kdy k nám   firma JAKS na video dodávala   podobné sandálové filmy,   byl bych asi dost spokojen,   bohužel mi již není deset a   už sem přece pár italských   sandálových filmů viděl,   což se při sledování   ukázalo jako škodlivé,   protože všechny velké   davové scény jsou   vystříhány z jiných   filmů, konkrétně třeba   záběr, kdy vojáci   postupují ve čtverci a jsou   z přilehlých pahorků   napadeni jinou armádou, to je   závěrečná bitva z Hanibala   s Victorem Maturem, o   ostatních scénách si nejsem   až tak jist. Co mne ale velmi   zklamalo, bylo zjištění,   že ta fantastická úvodní   hudba od Angela Francesca   Lavagnina, jinak to velmi   plodného autora tohoto   žánru a mého oblíbence,   byla složena již před   šesti lety pro Nel segno di   Roma, no a ostatní hudba,   všechny ty skvělé famfáry   jsou zas z Gli ultimo giorni   di Pomlek z roku 1959, takže   asi jediné co Lavagnino   složil, byla ta   „hororová“ dramatická   hudba, kterou asi nahrál doma   v garáži, naštěstí je   použita pouze párkrát. Il   colosso di Roma je velmi   průměrný zástupce daného   žánru, přesto je slušně   koukatelný, za což vděčí   pouze režiséru Ferronimu,   jenž se snažil z minima   udělat maximum a mužnému   Gordonu Scottovi v hlavní   roli.