Resident Evil: Afterlife

POZOR, SPOILER

Na nějakém letišti v Japonsku mladé děvče napadne dospělého muže a pokouše jej. Tím se vlastně objevila nákaza a rychle se šíří. Alice nám popisuje, jak to kdysi začalo.

Po čtyřech letech šíření této hrozby jsme v ústředí společnosti Umbrela v Tokiu, nachází se hluboko pod zemí. Zrovna sem přichází šéf German Wesker, jsou mu hlášeny potíže. Podzemí je napadeno. Přichází sem Alice s přáteli, jak posledně slíbila. Spousta vojáků přichází o život a Alice je naprosto suverénně likviduje. V tom jí pomáhají i její klony a zlikvidují tak všechny v podzemí. Wesker však prchá vrtulníkem a ústředí likviduje menší atomovou pumou. Ve vrtulníku se ještě serve s další Alicí a stroj havaruje.

Po šesti měsících letí letadlo s Alicí do Arkádie, města na Aljašce. Toho města, ze kterého zachycovali volání Karlos a Clare a její kolona. Když však zde Alice přistane, nalézá pouze spoustu letadel. A také vrtulník se znakem Umbrely. V něm pak najde deník, který předala Keimar, když odlétala spolu s dalšími. Tu na ni někdo zaútočí. Boj je to velmi krátký, protivníkem je žena. Alice ji poznává. Nyní letí k princi Rupertovi v britské kolonii. Žena již začíná mluvit, ale nic si nepamatuje. Alice jí řekne její jméno, je to Claire Rendfieldová.

Spolu hodně krkolomně přistanou na střeše domu, kde je několik nenakažených. Vede je mladý Luther West. Je zde dokonce i dívka Christie. Vede se řeč o Arkádii, ale pro Alici je novinka, že je zde a že je to loď. Další překvapení je pro Alici to, že přistála na střeše vězení. Ti však byli vyhubeni, až na jednoho. Ti, kteří zde jsou, jsou obyčejní lidé. Mladík Angel Orgis, starší filmový producent, a nějaký Asiat Kim Yong. Muž, který přežil, je stále zavřen ve velké kleci. Tvrdí, že nebyl vězněm, ale spíš zachráncem. Jmenuje se Chris. Tvrdí, že zná cestu ven. A ta se začíná plánovat. Jenže zombiím se blíží posila v podobě velké postavy s kuklou a obří kladivo-sekerou. A také se jim podařilo prohrabat pod zemí. Několik jich také zaútočí. Chris je propuštěn a tvrdí, že je Claire jeho sestra. Následně se potápí, aby se pak dostali ke zbraním. To se jim podaří. Ale i zde se musí bránit zombiím.

Producent krade letadlo a odlétá. Alice a Claire se utkávají s obrem a jeho děsivou zbraní. A ostatní našli podzemní tunel, který vede pryč. Ze všech lidí se jen tři dostávají na loď Arkadia. Nenalézají zde nikoho naživu, až v podpalubí... Je zde spousta skleněných válců ukrytých v podlaze a v každém je jeden člověk určený k pokusům. Najdou zde i K-Martovou. Alice pokračuje dále a narazí na našeho známého Germana Weskera. A také producenta, který mu pomáhá. Dochází k boji, který končí pro Alici vítězně. German sice prchá, ale jeho letadlo exploduje. On se však stačil katapultovat. Lidé z válců jsou osvobozeni a vpuštěni na palubu. Jsou zde tedy všichni přeživší, když se sem začne blížit asi padesátka vojáků Umbrely. Je jim řečeno - nebrat zajatce.

Milla Jovovich se vrací ve čtvrtém filmu jako Alice, která pokračuje v boji proti smrtícímu viru měnící nevinné lidi v zombie a snaží se najit ty přeživší a odvézt je do bezpečí. Její boj s Umbrella Corporation nabírá na obrátkách, ale Alici se dostane nečekaná pomoc od starého přítele. Nicméně příslib útočiště v L.A. se změní v hrozivou past, když se zde z nenadání objeví tisíce zombie. Alice a její přátelé musí opět bojovat o přežití.

Alice pokračuje ve své cestě za pomstou společnosti Umbrella a vydává se do jedné z jejích chráněných laboratoří, aby si tam vyřídila účty s Albertem Weskerem. Jenže ten nenechá nic náhodě a vpíchne jí sérum, které nadlidské schopnosti vymaže z její DNA. Pak se ji pokusí zabít. Alice naštěstí uprchne a během dalšího putování, tentokrát do zničeného Los Angeles, narazí na skupinu přeživších. Znovu se setkává s Claire a jejím bratrem Chrisem. Útočiště najdou v opuštěném vězení, ale i tady je ohrožuje dav krvelačných zombie. K úniku před nimi budou potřebovat dokonalou výzbroj. Společně se chtějí dostat na loď Arcadii, která by jim měla poskytnout bezpečné útočiště.

Zdroj: Nova

Vo svete zničenom vírusovou infekciou Alice pokračuje vo svojej ceste hľadania preživších. Jej boj na život a na smrť s Umbrella Corporation sa prehlbuje, no Alice dostáva pomoc od starého priateľa.

Nový vodca sľubuje bezpečie pred nemŕtvymi a zavedie ich do Los Angeles. Keď však dorazia, mesto je plné tisíckami infikovaných monštier a Alice so svojimi priateľmi vstúpia do smrtiacej pasce.

Zdroj: Markíza

Po třech akčních sci-fi hororech podle videoher firmy Capcom, Resident Evil (FP 8/2002), Resident Evil: Apokalypsa (2004, FP 1/2005; r. Alexander Witt) a Resident Evil: Zánik (FP 12/2007; r. Russell Mulcahy) se v dalším díle Resident Evil: Afterlife (tedy volně Posmrtný život) po „jedničce“ znovu ujal režie iniciátor projektu (též scenárista a spoluproducent všech částí) Paul W.S. Anderson. Aby dodal příběhům neohrožené mladé ženy Alice, bojující proti firmě Umbrella Corporation, jež způsobila svými neuváženými pokusy zkázu lidstva, ještě větší atraktivnost, natočil svůj snímek v digitálním 3-D formátu, přičemž použil stejné technologie jako James Cameron v Avatarovi. – Děj volně navazuje na předcházející díl. Alice se s pomocí svých klonů střetne v tokijské podzemní centrále firmy s předsedou správní rady Albertem Weskerem, který je vybaven ještě lépe než ona. Muž jí píchne antisérum, po němž bojovnice ztratí schopnosti, získané nákazou T-viru, a stane se opět obyčejným člověkem. Hrdinka se později vydává malým letadlem po stopách skupinky, již opustila ve zmiňované „trojce“. Na pustém pobřeží Aljašky nalezne pouze její vůdkyni Claire Redfieldovou, jež však ztratila pamět. V postapokalyptickém světě zavede dvojici hledání přeživších lidí do losangeleské věznice, v níž se ukrývá několik jedinců před tisíci zombiů v ulicích zničeného velkoměsta. Jejich cílem se stává nákladní loď Arcadia, kotvící nedaleko, kde by je měla čekat záchrana. Posléze se ukáže, že jde o past, nastraženou Weskerem. Alice a její přátelé (jichž v boji se zombii valem ubývá) se však nevzdávají... – Anderson se tentokrát soustřeďuje na efekty, které mu umožňuje formát 3-D, a vzdává se do značné míry mystické a „vědecké“ linie ve prospěch četných střetů lidí a zombiů. Jako úlitbu fanouškům videohry využívá poněkud mimochodně postavu obřího Sekerníka. Často střídá prostředí (sterilní laboratoře Umbrelly, plenéry Aljašky, klaustrofobické prostory zpustlé věznice a jejího podzemí) a pomocí krátkých flashbacků, Alicina komentáře a jejího videodeníku objasňuje některé věci z minulosti. Řemeslně odvedená práce je pouze další variací všeho, co už bylo předvedeno dříve.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2010/11

V průběhu prvních tří kapitol vysoce úspěšné série Resident Evil se Alice, takřka nezničitelná bojovnice se zombies v podání Milly Jovovich ocitá ve stále větších nebezpečích, zatímco se snaží bojovat se zákeřnou společností Umbrella a vražednou armádou nemrtvých, kterou její technologie stvořila. Čtvrtý díl série s názvem Resident Evil: Afterlife posouvá vše na zcela novou úroveň plnou dechberoucích kaskadérských výkonů a efektů, jaká neměla dosud obdoby – a to vše navíc ve 3D. Jak říká producent Jeremy Bolt: „V tomto filmu uvidíte velké zbraně, krásné ženy, psy, kterým vybuchují hlavy i úžasné reálie. Ale především v něm uvidíte Millu, a v tomto dílu je Milla naprosto neuvěřitelná.“

Vedení natáčení se po dvou filmech opět ujímá tvůrce této filmové série, Paul W. S. Anderson. „Stýskalo se mi po režírování filmů téhle série,“ svěřuje se. „Série Resident Evil pro mne vždycky byla zdrojem obrovské inspirace. Zmizel jsem na dva měsíce ze světa, abych si zahrál první dva díly téhle herní série, a po těch dvou měsících jsem se zase vynořil, zarostlý a neupravený.“

Anderson se v aktuálním filmu pouští na zcela nové území a obohacuje celou filmovou sérii o ještě působivější efekty, úžasné lokace a děsivé nové protivníky. „A navíc jsme natáčeli pomocí nejnovějších 3D technologií kamerami, které byly použity při natáčení Avatara,“ říká. „Je opravdu velice vzrušující být součástí něčeho zcela nového a inovativního.“

Anderson začal svou kariéru natáčením futuristických thrillerů jako Mortal Kombat a Horizont událostí, tedy filmů, které si podle svých slov odjakživa představoval jako 3D. „Chtěl jsem divákům nabídnout takový zážitek, jaký jim poskytují například zábavní jízdy Back to the Future: The Ride,“ říká. „Cítím se jako někdo, kdo od němých filmů přešel k těm se zvukem. Takovýto zásadní okamžik filmových dějin, kdy se technologie mění takhle radikálním způsobem, nastává jen jednou za nějakých 30 nebo 40 let.“

Jedna z nejpopulárnějších filmových sérií vůbec, série Resident Evil, vychází ze stejnojmenné úspěšné herní série. I osm let od premiéry prvního dílu si diváci stále žádají další pokračování. „Z obchodního hlediska dávalo naprostý smysl natočit další díl,“ míní Jeremy Bolt, Andersonův dlouholetý produkční partner. „Každý další díl vydělal výrazně více než ten předchozí. Materiál se mezitím velice zajímavým způsobem vyvinul a Paul jako režisér dospěl. Když jsme začínali, mysleli jsme si, že ve filmech jde hlavně o speciální efekty a akci. Teď se Paul mnohem více zajímá o citový vývoj postav.“

Film začíná tam, kde předchozí díl skončil. „Alici se podařilo znovu uniknout ze spárů společnosti Umbrella,“ popisuje producent Don Carmody. „Dostane se na Aljašku, kde pátrá po lidech, kteří možná nákazu přežili. Setká se tu se starou známou a společně se pokoušejí zjistit, co se stalo s jejich dalšími společníky.“

Na své pouti odhalují děsivý svět, zamořený T-virem. Přežívají už jen hrstky lidí a nemrtví jsou nyní mnohem silnější a inteligentnější. Většina akce se odehrává ve strašidelné verzi současného Los Angeles. „Paulpřišel se skvělým nápadem,“ soudí Bolt. „V předchozím filmu jsme měli postapokalyptické Las Vegas. Tentokrát jsme operovali s představou Hollywoodu po jakési inverzní nukleární zimě.“

Reálie se inspirovaly rozsáhlými požáry, které řádily na periferiích Los Angeles v době, kdy Anderson začínal psát scénář. „Navzdory veškerým moderním technologiím a tisícům hasičů přesto trvalo celé týdny, než se nám podařilo dostat požáry pod kontrolu,“ zamýšlí se. „Říkal jsem si – co by se asi stalo, kdyby na světě nebyli žádní lidé, kteří by se takovým přírodním katastrofám mohli postavit? Požáry by se po kopcích rozšířily přímo do Los Angeles, přes Beverly Hills, po Sunset Boulevardu, kolem nápisu Hollywood, a nezastavovaly by se. Takový Hollywood máme v našem filmu. Jde o hořící město, což byl podle mého názoru velice originální nápad.“

V tomto zcela novém prostředí je Alice nucena čelit zcela nové výzvě: vlastní smrtelnosti. „V průběhu prvních tří filmu se u Alice následkem mutací, způsobených T-virem, rozvinuly nadlidské schopnosti,“ vysvětluje Anderson. „Když se střetla s několika zombies, mohla je v podstatě nechat explodovat. Pokud ji některá pokousala, prostě zregenerovala. Domníval jsem se, že se dostala do fáze, kdy jsme se už o ni ani nebáli. Pokud jsme měli natočit další díl, musela o své schopnosti přijít. Vrátili jsme ji do situace, ve které byla v prvním dílu – zručná bojovnice, ale stále obyčejná žena.“

A zatímco Alice se stává zranitelnější, mění se zombies v ještě nebezpečnější nepřátele. „Jednou ze silných stránek her, kterou jsme do filmů zakomponovali, je to, že nemrtví se vyvíjejí,“ prozrazuje Anderson. „Pokaždé jsou noví a zajímavější a sledovat je je stále napínavější. Kromě toho se z nich stávají stále náročnější protivníci. Zombies v tomto díle se mění rychleji, než se lidé dokáží přizpůsobovat. Neubráníte se myšlenkám o tom, zda nakonec nepřekonají lidské bytosti a nestanou se samostatnou svébytnou rasou. Jelikož je svět víceméně v troskách, kdo je jeho skutečným pánem? Jsou to poslední členové lidské společnosti, nebo stvoření, která se je pokoušejí sežrat? Musíte zkrátka přemýšlet o tom, zda nejsou nemrtví novými obyvateli téhle planety a zda zbytky přežívajících lidí nejsou na úrovni posledních přežívajících dinosaurů.“

Hledání posledních přežívajících je pro Alice stále těžší a těžší, protože se ji neustále snaží získat pro své potřeby společnost Umbrella. „Často si děláme legraci, že pokud ji někde potkáte, měli byste se okamžitě dát na úprk,“ vysvětluje Anderson. „Ačkoliv vám slibuje, že se o vás postará, máte poměrně velkou šanci, že na konci filmu budete mrtví. Je to jako ten televizní seriál To je vražda, napsala. Pokud se jeho hrdinka objeví u vás v domě, aby tam strávila víkend, uděláte nejlíp, když někam rychle utečete, protože tam záhy někdo umře.“

Resident Evil: Afterlife se ale nezaměřuje jen na vzrušující akční scény. Vypráví také působivý příběh, který diváky stále má čím oslovit, alespoň podle režiséra. „Od samého počátku upozorňuje na podstatné věci, například na myšlenku, že skutečným nepřítelem tu nejsou zombies, ale zlá nadnárodní společnost,“ říká Anderson. „To je přece jen víc, než co může nabídnout běžný horor nebo akční thriller. Takovéto myšlenky jsou důvodem, proč naše filmy mají stále úspěch a proč můžeme v tuto chvíli představit již čtvrtý díl.“

„Lidská povaha je ve filmech Resident Evil nepopiratelným zdrojem naděje,“ pokračuje. „Jde o semínko naděje a proto může Alice přežívat a pokračovat ve svém boji. V posledním filmu jsme ji viděli toulat se pouští, víceméně z ní byl poustevník. Byla vyhořelá a cynická. Do konce filmu si ale vybudovala vztah s Claire Redfield, který v tomto díle pokračuje. Je to jedna z nejoptimističtějších věcí celé série.“

Resident Evil: Afterlifenabízí patřičnou dávku překvapení a pokračuje v tradici dějového zvratu, který diváci pravděpodobně nečekají. „Když už se celý příběh pěkně uzavře a vše se vyřeší, objeví se zákeřná Umbrella znovu a přijde s dodatečným překvapením,“ láká producent Robert Kulzer. „Je to úžasný film, který vás ohromí dokonalými akčními scénami, krásnými hrdiny, bezchybnou choreografií soubojů a pozoruhodnými vizuálními efekty. Bude úžasný.“

Herecký tým snímku Resident Evil: Afterlife sestává jak z nově příchozích, tak i z herců, kteří už budou fanouškům série povědomí. Ale bez ohledu na to, jak je daná postava populární, nezaručuje režisér to, že v brutálním a futuristickém světě filmu přežije až do konce.

„Série Resident Evil je známá tím, že se v ní často znovu objevují postavy z předchozích dílů,“ říká Anderson. „Ale současně je známá i tím, že je bez varování dokážeme zabít. Ukázali jsme divákům jasně, že to, že jde o známou postavu z videohry, která byla v předchozím snímku, ještě neznamená, že ji v aktuálním nemůžeme nechat zemřít. V minulém filmu takový osud potkal hned několik postav. Myslím, že díky této úrovni nejistoty jsou naše filmy tak strašidelné.“

Celá série má ale jednu konstantu: Alice v podání Milly Jovovich. „Alice je ztělesněním dokonalé ženské hrdinky,“ míní producent Don Carmody. „Je kombinací Wonder Woman a Indiana Jane a s ničím se nemazlí.“

Po osmi letech a čtyřech filmech zná Jovovich svou roli dokonale. „Když jsem se s ní o Alice poprvé bavil, odkazoval jsem se na Clinta Eastwooda v Drsném Harrym, Charlese Bronsona, Stevea McQueena. Byly to sice existencionální postavy, ale neuvěřitelně skvělé. Celá řada herců se pokoušela stát nástupcem Clinta Eastwooda nebo Stevea McQueena, ale existuje jen málo hereček, které by takové postavy zkoušely hrát a ještě v tom byly tak úspěšné jako Milla.“

Jovovich je ve skutečnosti jednou z mála žen, kolem kterých byla kdy úspěšně vystavěna celá akční série. „Sigourney Weaverměla podobný úspěch v případě série Vetřelec,“ podotýká Anderson. „Myslím, že ze stejného důvodu. Je to velice dobrá herečka, díky které skutečně v existenci vetřelců uvěříte a vtáhne vás do scifi světa oněch filmů. Milla v našich filmech dělá totéž.“

Jovovich říká, že si za ty roky na svou postavu zvykla. „Vždycky mě zajímá, jaké budou její další osudy,“ vysvětluje herečka. „Stala se obrovskou součástí mého života. Stala se takřka součástí mne samotné.“

V každém z filmů série se jí Anderson snaží stavět před nové výzvy. Ve filmu Resident Evil: Afterlife jí dal úkol zahrát celou armádu Aliciných klonů. Jovovich ke své mnohonásobné roli přistoupila s nadšením. „Samozřejmě jsem jenom jedna,“ prohlašuje. „Ale musím zahrát všechny Alice. Chtěla jsem se k tomu postavit tvůrčím způsobem, takže má každá Alice vlastní osobnost. Nejsou to zcela totožné kopie.“

Její charakterizace byla tak nenápadná, že si toho Anderson údajně plně všiml až ve střižně. „Teprve ve chvíli, kdy jsme tři Milly složili do jediného záběru jsem si uvědomil, že se vlastně dívám na tři odlišné postavy. Tohle je Millina série a ona je tím, kdo ji drží při životě. Věnuje se jí na tisíc procent. Lidé vidí upřímnost a integritu, se kterou tak činí, a právě proto mají naše filmy rádi.“

Ve filmu Resident Evil: Afterlife se Alice znovu setkává s postavou z předchozího filmu, s Claire, kterou si znovu zahrála Ali Larter. Jovovich cítí ke své herecké kolegyni stejné pouto, jaké cítí Alice ke Claire. „Jsme skutečný tým,“ soudí Jovovich. „Dodává filmu opravdový pocit realističnosti. Je úžasné spolupracovat se silnou, inteligentní a pohlednou ženou. Nutí mě to vydávat ze sebe maximum a myslím, že já zase nutím k něčemu podobnému ji. Je skvělé pracovat s někým, kdo vás inspiruje.“

Larter byla nadšena z toho, že ji Anderson znovu obsadil do role, která se pro ni stala ikonickou. Těšila se na další spolupráci s Jovovich. „Jednou z příjemných věcí na tomhle příběhu je to, že má dvě silné ženské hrdinky,“ popisuje Larter. „Alice a Claire jsou obě bojovnice, ale Alice je takřka mýtická postava. Claire je její lidská složka. Má nezničitelného ducha. Obě udělají pro přežití cokoliv, ale současně mají nutkání starat se o ostatní.“

Claire, která v posledním filmu odváděla skupinku přeživších do aljašské Arcadie, ztratila v tomto filmu paměť a Alice na ni narazí, jak se toulá aljašskou divočinou. „Jde jí pouze o vlastní přežití,“ říká Larter. „V posledním filmu se z Claire stala nedobrovolná vůdkyně skupinky lidí. V tomto filmu se tak chová zcela instinktivně. Jakmile si to uvědomí, začne naplňovat svůj skutečný osud. Musí se rozhodnout, jestli může věřit tomu, co jí někdo říká, nebo jestli si na to musí vzpomenout a zažít to sama. Jak Alice, tak Claire ztratily spoustu přátel a přišly i o některé ideály a iluze. Žijí v mnohem drsnější realitě.“

Natáčení ve 3D podle Larter posunulo celou sérii mnohem dál. „V tomto filmu používáme nejnovějších výdobytků 3D technologií a je úžasné přihlížet tomu, jak vzniká něco zcela nového. Jde o vizi Paula Andersona o tom, co se stane, když nastane konec světa. Máme tu zombies a souboje a boj o přežití. Použitím 3D to celé posuneme do neuvěřitelných výšin.“

Navzdory nejnovějším technologiím požadují některé prvky natáčení po hercích před kamerami velice náročné výkony. „Jak Milla, tak já rády točíme vlastní kaskadérské scény a jedním z prvků toho, proč je tenhle film tak zábavný, je fyzická náročnost, která s ním souvisí,“ prozrazuje Larter. „Natáčeli jsme v průtrži mračen a asi 15 centimetrech bláta. Všem to klouzalo, já ležela obličejem v blátě a podívala jsem se kolem sebe a viděla jsem asi stovku lidí v galoších, čepicích, pláštěnkách, zabalených od hlavy k patě, a přemýšlela o tom, jak zvláštní práci to vlastně mám.“

V každém z předchozích filmů si Alice vytvořila takřka rodinné pouto s přežívajícími, které potkala. Tentokrát do filmu Anderson přidal rodinný vztah doslova, když do příběhu přidal jednu z nejpopulárnějších postav herní série, Claiřina bratra Chrise Redfielda. „Líbí se mi dynamika, kterou tu Paul vytvořil,“ říká Larter. „Myslím, že film skutečně posouvá na úroveň, která diváka dokáže oslovit. Ale rozhodně tu nejde o žádné dojemné setkání s dlouho ztraceným bratrem. Je to spíš dost drsná scéna.“

Wentworth Miller, který má čerstvě za sebou čtyři roky v roli Michaela Scofielda v seriálu Útěk z vězení, se v okamžiku, kdy jeho postavu poznáváme, opět ocitá za mřížemi. „Chris Redfield spolupracoval s vojenskou jednotkou, která používala vězení jako svou centrálu, když začala epidemie,“ vysvětluje. „Když byli vězni puštěni z cel, aby pomáhali bojovat s nemrtvými, považovali Redfielda za strážného a zavřeli ho do cely s vysokou ostrahou.“

Miller prohlašuje, že měl o roli zpočátku jisté pochybnosti. „Když jsem scénář poprvé dostal, myslel jsem si, že si ze mě někdo dělá legraci,“ říká Miller. „Mou postavu poznáváte ve vězení a první, co řekne, je 'vím, jak odsud utéct.' Jakkoliv skvělá ta role byla a jakkoliv úžasná série to je, zdálo se mi, že je to zkrátka příliš povědomé. Ale po čase jsem se na to dokázal podívat trochu jinak. Pokud mne z Útěku z vězení neznáte, pak film zhlédnete a nic vás nezaskočí. Pro ty, kteří mě znají a vydrželi s Michaelem Scofieldem celých 81 dílů, je to takové přátelské pomrknutí. Svým způsobem jde o možnost, jak té postavě poskytnout šanci na jiný konec.“

Jako všichni zúčastnění i Miller respektuje obrovskou skupinu věrných fanoušků. „Co se mého názoru týče, tenhle film už má osud jasný. Resident Evil: Afterlife pokračuje v tom, o co už tahle série usiluje osm let, tedy zkoumá úžasný, bohatý a temný postapokalyptický svět. Nejen, že se můžete nechat děsit všemožnými hrůzami, které vám jeho tvůrci ukazují, ale současně se můžete i kochat zajímavými, uvěřitelnými postavami, které vám jsou blízké a záleží vám na jejich osudech. Ani na okamžik by nikdo netoužil zažít to, co zažívají Alice nebo Claire nebo Chris, ale je to ohromně zábavná podívaná.“

Nováčkem ve světě Resident Evil je také Boris Kodjoe, který ztvárnil roli Luthera Westa, nevyhlášeného vůdce malé skupinky přeživších, která se zabarikádovala ve věznici. „Luther je přirozený vůdce,“ míní Kodjoe. „Je to bývalý profesionální atlet, který se role velitele ujme z důvodů nutnosti. Je sebevědomý, je velice disciplinovaný a proto si dokáže zachovat zdravý rozum.“

Kodjoe, který se na filmovém plátně v poslední době objevil například ve filmech Náhradníci s Brucem Willisem či Divná sešlost Tylera Perryho, se chtěl stát profesionálním tenistou, ale zranění zad ho ze hry vyřadilo. „Naprosto jasně jsem Lutherův úděl chápal,“ říká. „Bylo to pro mě vzrušující, protože jsem se musel na film pečlivě připravovat duševně i fyzicky. Mohl jsem se na to upnout. Dělal jsem na place sklapovačky a kliky, abych se připravil na záběr, a to mi vždycky patřičně rozproudilo krev.“

Kodjoe slibuje divákům, že Resident Evil: Afterlife je jednoznačně nejstrašidelnějším dílem série. „Zombies jsou naprosto děsiví,“ říká. „Jsou výjimeční. Ve filmu se objevuje jedna postava ze hry, které se říká Sekerník. Proti němu jsem i já drobek. Nemyslím, že lidé jsou na Sekerníka připraveni – je velice zastrašující. Za každým rohem tu číhá plno překvapení.“

Každý film, který se odehrává v Hollywoodu, musí obsahovat alespoň jednoho filmového producenta a ve filmu Resident Evil: Afterlife tento úkol zastává Kim Coates v roli Bennetta Sinclaira. „Kim je neuvěřitelný chlapík,“ prohlašuje Jovovich. „Je to skvělý herec a výtečný improvizátor, který své postavě opravdu vdechnul život. Všichni jsme se mohli potrhat. Když s ním natáčíte, je těžké si udržet vážný výraz, protože je ohromně zábavný.“

Coates chválí Andersona za to, že stvořil pozoruhodnou postavu a nechal ho, ať si ji pojme zcela po svém. „Paul byl úžasný,“ soudí. „Prostě mě nechal, ať své postavě dodám potřebnou dávku humoru. Bennett si toho o sobě dost myslí a nebojí se vám to říct do očí.“

Inspiraci mohl Coates hledat přímo mezi producenty tohoto filmu. „Role filmového producenta byla úžasná,“ míní. „Moc mě bavilo říkat našim producentům, Donovi Carmodymu a Robertu Kulzerovi, že se v některých věcech inspiruji právě jejich chováním. Ale nikdy jsem jim neřekl, jaké věci to jsou.“

Skupinku přežívajících uzavírá španělský herec Sergio Peris-Mencheta. Resident Evil: Afterlife je teprve jeho druhým americkým filmem. „Umím španělsky a francouzsky, ale moje angličtina není z nejúžasnějších,“ vysvětluje. „Vloni sháněl Taylor Hackford herce, který by si v jeho filmu zahrál argentinského boxera, a našel mě na internetu. Odjel jsem do Los Angeles, měl zkoušku s Helen Mirren a Joem Pescim a roli dostal.“

„Hrát v tomhle filmu je pro mne splněným snem,“ pokračuje. „Hrál jsem ty hry s kamarády doma celé hodiny, ale nikdy jsem si nepomyslel, že se stanu jedním z těch, kteří v ní střílejí zombies.“

Ikonickým zloduchem filmu je Albert Wesker, předseda představenstva správní rady společnosti Umbrella. „Wesker je ztělesněním obří korporace, která se nezastaví v zájmu výdělku před čímkoliv,“ tvrdí Carmody.

„Wesker byl v prvních hrách na straně dobra,“ vysvětluje Bolt. „Stal se z něj ohromně zábavný padouch, protože si svoje padoušství užívá. Dokáže to udělat tak, aniž by působil absurdně, takže toho ve filmu plně využíváme. A herec, který ho hraje, Shawn Roberts, vynaložil maximální úsilí, aby to dokázal zprostředkovat.“

Wesker se nakazil T-virem a stal se prakticky nezničitelným. „Tohle není jen tak obyčejný padouch,“ říká o své postavě Roberts. „Jde o ztělesněné zlo v tom nejčistším smyslu slova. Skončím s kůlem v srdci. Ustřelí mi hlavu. Používají proti mně nože, letecký benzín, všemožné zbraně, cokoliv, jen aby se tohohle člověka zbavili, ale smůla. Stejně jako ve hře je velice obtížné ho zabít.“

Protože Alice ví, že je Wesker nezničitelný, neustále musí vymýšlet nové způsoby, jak by se mu postavila, což má za následek úžasné bojové scény. „Jako Alice je Milla tak drsná, jak si jen umíte představit,“ říká Roberts. „Mezi záběry je to ta nejúžasnější osoba, jakou jste kdy poznali, ale jakmile vkročí na plac, dozná obrovské proměny. Jak uslyšíte zvuk jejích bot, víte, že jste v problémech. Je to pozoruhodná transformace.“

Podle Jovovich je Roberts dokonalým Weskerem. „Na plátně vypadá jako Terminátor,“ říká. „V minulém filmu byl Wesker spíše pasivním členem představenstva, který sedí kdesi v zasedací místnosti. takže myslím, že budou fanoušci nadšení z toho, že tady je mnohem akčnější.“

Tato proměna se podle Jovovich týká celého hereckého týmu. „Resident Evil: Afterlife posouvá sérii do zcela nových dimenzí,“ říká. „Je mnohem víc vzrušující po stránce postav i herců. Máme štěstí, že máme k dispozici tým neuvěřitelně skvělých herců.“

„Když jsem film psal, věděl jsem, že bude 3D,“ vysvětluje Anderson. „Snažil jsem se do scénáře zakomponovat situace a prostředí, které budou ve 3D působit dobře. Upřímně věřím tomu, že 3D změní podobu filmové tvorby. Brzy se stane naprostým standardem a je velice vzrušující točit jeden z prvních skutečně 3D filmů. A říkám 'skutečně', protože točíme na trojrozměrný film. Nejde tu o něco, co bylo natočeno ve 2D a poté přefiltrováno na 3D.“

Jednou z nejzajímavějších možností 3D je podle režiséra jeho schopnost vtáhnout diváka do děje. „Divák je filmem doslova pohlcen. Je to podobné pokrokům v oblasti zvuku, které proběhly, když jsem byl malý. Místo toho, aby zvuk vycházel z reproduktorů u plátna, jste nyní zvukem doslova obklopeni. Teď se díky 3D pouští obrazová složka po stejné cestě, po které už dvacet let kráčí složka zvuková. Pomáhá vám to v ponoření se do světa filmu.“

Práce s novou technologií vyžadovala změny v prakticky všech bodech produkčního procesu. „Mám to štěstí, že mám k dispozici velice zdatné spolupracovníky,“ raduje se Anderson. „Jak náš výtvarník Arvinder Grewal, tak i šéf týmu vizuálních efektů Dennis Bernardi, se mnou pracovali na návrzích každého záběru, než jsme natočili byť jediné políčko.“

Sídlo společnosti Umbrella je ve filmu zářivé, lesklé a má pečlivě vypracovanou podobu. Postapokalyptický svět venku je šedohnědý a na obloze jsou neustále mračna. „Vize budoucnosti, jak ji ve filmu ukazujeme, začíná jako Paulovy poznámky ve scénáři,“ popisuje Grewal. „Paulvymyslel dva odlišné světy: podzemní svět společnosti Umbrella a zničenou planetu na povrchu. Členové společnost Umbrella mají vše, na co pomyslí, nebo aspoň vědí, jak to získat. Zbytek světa bojuje o přežití. V naší budoucnosti tyhle dva světy vedou válku.“

Berardiho vizualizace těchto nástinů byly pro film, jehož lokace tvoří stejnou měrou vizuální efekty i skutečné kulisy, naprosto klíčové. „Vytvořili jsme naprosto zdevastovanou verzi Los Angeles,“ popisuje. „Je to Los Angeles, jaké jste ještě nikdy neviděli. Zcela jsme zničili Tokio. V některých záběrech jsme ukazovali až 500 tisíc zombies. Našim cílem bylo, aby se efekty nepozorovatelným způsobem propojily s vizuální stylizací filmu tak, abyste neměli tušení, co je digitální a co skutečné.“

„Použití 3D technologie celou sérii posouvá někam mnohem dál,“pokračuje. „Přidává to ke všemu pomyslný vykřičník. 3D opravdu vzrušujícím způsobem obohacuje vizuální efekty. Máte pocit, že jste příběhem obklopeni, takže celá jeho vizuální složka je zcela nová.“

Série Resident Evil by nebyla tím, čím je, nebýt diváků a jejich oblíbenců ze hry, psů. „Teď je ve filmech vidíme už počtvrté a jsou strašliví, protože i oni se museli během těch let potýkat s účinky viru,“ říká vedoucí týmu maskérů Paul Jones. „Ale tihle psi jsou mnohem propracovanější než ti, se kterými jsme pracovali do této chvíle. Opravdu se těším na to, až je uvidíme na velkém plátně.“

Jones také zodpovídal za návrh nové podoby zmutovaných zombie. „Máme tu zombies, které se prohrabávají zemí. Máme tu vodní zombies. Máme tu zombies, kterým já osobně říkám L.A. zombies. Byla velká zábava vymýšlet rozdíly, kterými se od sebe odlišují. Zemní zombies žijí v podzemí ve stokách a svými zuby a nehty se prokousávaly betonem a zeminou,“ pokračuje. „Připravily se o rty a část pokožky na tváři a víceméně také o špičky prstů. A protože na ně působí mutace T-viru, tak jim z úst vykukují nádherná kusadla.“

Glenn MacPherson, kameraman filmu, který má za sebou také 3D snímek Nezvratný osud 4, míní, že největším překvapením pro jeho tým bylo množství vybavení, které bylo třeba. „Je toho opravdu hodně,“ připouští. „Když jsme připravili první záběr, byla polovina studia vyplněna scénou a tu druhou zaplňovaly technologie.“

Ačkoliv po většinu natáčení používal dvojici kamer Sony F35, je Resident Evil: Afterlife prvním filmem, který pro určité scény využíval dvojici kamer Phantom. Tyto kamery byly vyvinuty NASA za účelem zaznamenávání miniaturních prasklinek a námahy keramických destiček při startu raketoplánu a jsou schopny záznamu rychlostí 1000 i více snímků za sekundu, na rozdíl od běžných filmových 24 snímků za sekundu.

Podle MacPhersona byly Phantomy používány zejména ve scénách se střelbou či kapkami vody. Jedním z příkladů byla scéna v dešti na křižovatce Šibuja na začátku filmu. „Točit kapky deště rychlostí 200 snímků za sekundu je pozoruhodné. Můžete sledovat jednotlivé kapky. Vše je čtyřikrát zpomalené. Záznam rychlostí 1000 snímků za sekundu by znamenal, že byste mohli vyjít ze sálu ven, koupit si popcorn a vrátit se ještě před koncem jednoho záběru.“

Nejmodernější technika občas vyzkoušela důvtip tvůrců. „Většina konvenčního kamerového vybavení nebyla pro naše potřeby k ničemu,“ říká Anderson. „Stabilizované stativové hlavy, vybavení pro sledování pohybu či nejmodernější kamerové jeřáby jsou všechny navrženy pro lehké filmové či digitální kamery. 3D kamera není v podstatě nic jiného než dvě kamery spojené v jednu, takže jde o poměrně těžké vybavení. Se stávající technikou zkrátka nebylo kompatibilní. Věci, které považujeme přes dvacet let za samozřejmé, jako třeba Steadicam, najednou nefungovaly. Nakonec jsme kameramana umístili na Segway a výsledek byl naprosto stejný jako ze Steadicamu.“

Niven Howie, který stříhal Resident Evil: Zánik, se vrátil, aby sestříhal i čtvrtý film série. Ačkoliv šlo o třetí film, na kterém Anderson a Howie spolupracovali, museli se oba naučit používat zcela nové postupy. „Za normálních okolností sestříháte celý film a pak ho předáte týmům pro výrobu speciálních efektů,“ popisuje Anderson. „V tomto případě jsme museli nejprve udělat finální sestřih akčních scén, nechat udělat efekty a teprve potom dávat dohromady celý film. Připadal jsem si, jako bych znovu pracoval na svém úplně prvním filmu, když jsem neměl peníze a materiál a čas a musel jsem skutečně točit co nejčistší záběry, vyžadující minimum střihačských zásahů.“

Po celé řadě testovacích záběrů byl Anderson schopen vymyslet strategie, které vyhovovaly pro specifické nároky 3D natáčení. „Zjistili jsme, že nepotřebujete příliš mnoho detailních záběrů,“ vysvětluje Howie. „Je toho tolik, na co v záběru můžete koukat. Pokud se někdo v 3D prostředí hýbe, nestříháte tak často. Tak trochu se tím vracíme ke starým filmařským technikám, ale za použití nejmodernějších technologií.“

Dokonce i kaskadérské kousky, kterými je série pověstná, byly uzpůsobeny potřebám 3D. Ačkoliv má Jovovich s jejich natáčením bohaté zkušenosti, přesto ji čekala neplánovaná překvapení. „Existuje celá řada věcí, které vám ve 2D projdou, ale ve 3D zkrátka nefungují – například úplně obyčejný úder,“ podotýká. „Ve 2D k někomu mávnete rukou, ten druhý herec odskočí stranou, přidáte k tomu zvukový efekt a úder vypadá naprosto věrohodně. Ve 3D, kdy jste zabíráni takřka ze 360 stupňů, ve filmu vidíte, že pěst na obličej protivníka nedopadla. Točili jsme jednu akční scénu a já pořád slyšela 'Blíž, blíž, ještě blíž!' a ve finále jsem skutečně jednu schytala. To je skutečný 3D zážitek! V tomhle filmu už jen nehrajete, můžete skutečně dostat jednu do obličeje!“

Na základě všech zmíněných věcí tak fanoušky série Resident Evil čeká podle Andersona zcela nový zážitek. „I v případě, že předchozí díly znáte, vám mohu zaručit, že něco takového jste ještě neviděli. Bude to revoluce série Resident Evil a pro diváky půjde o něco zcela nového. Ti, kteří už měli možnost vidět všechny čtyři filmy, mi říkají, že tenhle film vůbec nepůsobí jako čtvrtý díl. Podle nich jde o zcela nový první díl. V podstatě tu začíná zcela nová série.“
Distributor filmu