Raz, dva, tři

Komedie o vztazích Západu a Východu se odehrává v Západním Berlíně v době "studené války". Zástupce firmy Coca Cola v Západním Německu C.R. MacNamara (James Cagney) oznámí, že přijede na návštěvu sedmnáctiletá dcera jeho šéfa Scarlett (Pamela Tiffin) a že o ni má být perfektně postaráno. Zanedlouho však začnou velké trable: dívka místo plánovaných dvou týdnů zůstane dva měsíce, tajně se provdá za "nevhodného" muže, komunistu Ottu (Horst Buchholz) a chtějí spolu odletět na Východ.

Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha. Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou.

Zdroj: ČT

Jednoaktovou frašku Ference Molnára Eins zwei drei viděl Billy Wilder v Berlíně už při její premiéře v roce 1929 a výborně se bavil. Tento pocit pak po dvaatřiceti letech předal divákům, i když je pravda, že jemu samotnému při natáčení dvakrát do smíchu nebylo. Nejenže musel rovnat napětí na place (James Cagney nebyl nadšený z Wildera ani ze scénáře, ze všeho nejvíc ho popuzovala nadmíru sebevědomá nastupující hvězda Horst Buchholz), ale dějiny se kolem něj valily rychlostí, která by zahanbila i tempo filmu. Jak sám říkal: "Bylo to jako točit v Pompejích uprostřed vší té stékající lávy. Chruščov byl ještě rychlejší než já s Diamondem. "
Pro natáčení příběhu o zástupci coca-coly v Západním Berlíně MacNamarovi, který uprostřed pracovních ambicí čelí kalamitě v podobě dcery svého nejvyššího šéfa z Atlanty, se totiž po letech vrátil tam, kde ve 20. letech začínal. Jenomže Berlín v roce 1961 byl jako sud s prachem a Chruščov během několika dní nejen postavil berlínskou zeď, ale udělal z Wilderovy satiry vyšumělý trhací kalendář. A tak se štáb musel stěhovat do Mnichova a scénář přepisovat, často v inspiraci dobovými titulky.
Nic z těchto (a mnoha dalších) problémů se do filmu neotisklo. Když Wilder tvrdil, že chce natočit nejrychlejší komedii na světě, nepřeháněl. Titul filmu je totiž jak citací MacNamarova oblíbeného pracovního pokynu, tak také přesně vystihuje zvyšující se tempo děje, v němž se repliky střídají s razancí kulometné salvy (i s jejím smrtícím účinkem). MacNamara totiž za svěřenou dívku odpovídá. Když zjistí, že jejím vyvoleným je fanatický komunista z Východního Berlína, nechá ho nejdřív zavřít. Po zjištění, že Scarlett je i těhotná, nastupuje plán B - komunistu osvobodit a obratem z něj udělat gentlemana. Otec je totiž na cestě z Atlanty. MacNamara rozpoutává peklo a daří se mu nemožné - namísto Otto Ludwiga Piffla, komunisty bez ponožek, spodního prádla, ale se stranickou knížkou, dorazí na letiště mladý hrabě von Droste-Schattenburg v buřince, s manikúrou a dokonalými způsoby.
Raz dva tři je komedie nejen neuvěřitelně rychlá, ale i neobyčejně vtipná. Wilder se šťastným odstupem a obvyklou sžíravostí karikuje americké velikášství, německý oportunismus a v postavě tří ruských komisařů i prostomyslnou ruskou mazanost a pokrytectví. Ušetřen není nikdo - ani bránice diváka filmu, který ve své době logicky neměl příliš velký úspěch, čas ale ukázal....
Iva Hejlíčková
Letní filmová škola 2011