Psí dostihy

Malíř Rek se protlouká v Basileji jako příležitostný autor plakátů a portrétista čtyřnohých miláčků; ponižující práce v nepřátelsky naladěném prostředí ho skličuje, ale nezbavuje ho sebeúcty a vědomí hodnot. Rekovým protipólem je jeho kamarád Láďa Lapák, věčný organizátor a obratný pragmatik, který je sice bezpochyby úspěšnější, ale vede prázdný a bezduchý život, je to právě on, kdo čas od času obstará Rekovi nějaký kšeft (např. práci šoféra ve své firmě pro odvoz opilců z večírků vlastními auty až domů). Exil je pro zneuznaného výtvarníka krušný, návštěva bývalých přátel, kteří si na Západ vyrazili na dovolenou, ho však utvrzuje v tom, že doma by bylo ještě hůř.

Hraný celovečerní debut Bernarda Šafaříka pojednává s tragikomickou nadsázkou o životě českých emigrantů ve Švýcarsku. V hlavní roli excelují režisérův přítel Pavel Landovský a český emigrant žijící v Německu Josef Charvát. Film byl vyznamenán na mezinárodních festivalech v Mannheimu, Saarbrückenu a Amiensu a promítal se mimo jiné i na prestižních přehlídkách v Torontu, San Sebastianu a Locarnu. V Československu měl premiéru až v roce 1990.

Šafařík sám na jaře roku 1968 odešel do Švýcarska, kde získal politický azyl. Studoval na univerzitě v Bazileji dějiny, literární vědu a filozofii, ale postupně jej upoutával film. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let natočil několik desítek experimentálních krátkých filmů z oblasti moderního umění. Po Psích dnech z roku 1983 se tématu emigrace věnoval ještě v nadcházející dramatické romanci Chladný ráj, uvedené o tři roky později. Oba snímky realizoval ve vlastní produkci a z podstatné části za své vlastní finance.
Česká televize

POZOR SPOILER

Autobus vyjíždí do nesocialistické ciziny. Lidé chtějí mít chvilkovou svobodu.

Ovšem doma malovali letáky, které se jistým složkám nelíbily. Mladý karikaturista Alexandr Rek je u výslechu, kde je velmi důrazně varován, a hned po něm ještě dostane výprask.

Pořádá se schůze, na které se řeší Rekova drzost. Podal si totiž žádost o vycestování ven. Není mu to zatím povoleno. Musí namalovat nejlepší pracovníky podniku. Navrhl to jeho kamarád Láďa Lapák, který také touží prchnout. Obraz je namalován na zdi a vedení je spokojeno.

V uprchlickém táboře u Vídně čekají Alex i Láďa se spoustou jiných na vízum. Alex občas pospává s dívenkou Věrou. Když jí ukradnou kabát, míní se vrátit.

Po letech v Basileji dělá Alex lékařům pokusného králíka za sto franků za odpoledne, maluje domácí mazlíčky a prostě se živí všelijak. Opět se setká na úřadu s Láďou, který je již zdejší občan a zaměstnává cizince. Zajistí práci i Alexandrovi. Totiž rozvoz opilých řidičů vlastními auty do jejich domovů. Také mu volal muž, aby pro něj maloval lucernu. A jednou jej navštíví Věra s mužem, se kterým se vrátili do ČSSR a se kterým má dvě děti. On chce nějakou šmelinu. Pak se ocitají na psích závodech. I zde by se dal sehnat kšeft. Alex se však vrací sám domů, kde jej očekává Věra...

Švýcarský film Psí dostihy natočil ve vlastní produkci český emigrant Bernard Šafařík. Se spisovatelem a scenáristou Jaroslavem Vejvodou se v příběhu po-srpnového emigranta Alexandra Reka zabývají s trochu ironickou nadsázkou problémy asimilace cizince v novém prostředí. - Malíř Rek se protlouká v Basileji jako příležitostný autor plakátů a portrétista čtyřnohých miláčků „lep-ších" lidí; ponižující práce v nepřátelsky naladěném prostředí ho skličuje, ale nezbavuje ho sebeúcty a vědomí hodnot. Rekovým protipólem je jeho kamarád Láďa Lapák, „věčný organizátor" a obratný pragmatik, který je sice bezpochyby úspěšnější, ale vede prázdný a bezduchý život, je to právě on, kdo čas od času obstará Rekovi nějaký „kšeft" (např. práci šoféra ve své firmě pro odvoz opilců z večírků vlastními auty až domů). Exil je pro zneuznaného výtvarníka krušný, návštěva bývalých přátel, kteří si „na Západ" vyrazili na dovolenou, ho však utvrzuje v tom, že doma by bylo ještě hůř: o sebeúctě by nemohlo být ani řeči. Autoři nás zavádějí do prostředí českých emigrantů, z nichž každý si sice řeší své existenční i osobní problémy pp svém, ale okolí je odsuzuje víceméně k izolaci. - Psí dostihy vznikaly v amatérských podmínkách se značnými finanč-ními obtížemi. Film byl překopírován ze „šestnáctky"; jsou v něm patrny i režisérovy obtíže umělecké. Rytmus vyprávěni je nevyrovnaný, některé scény jsou neobratné, naivní nebo příliš popisné. Přesto film snad stojí za zhlédnuti pro upřímnost výpovědi, téma i hereckou účast spontánního Pavla Landovského. - Snímek byl vyznamenán na XXXII. MFF v Mannheimu 1983 Cenou Mezinárodní evangelické poroty, dostal Cenu pro podporu filmových talentů a Cenu Maxe Ophülse v Saarbrückenu 1984 a Prémii kvality za rok 1983 od Švýcarské spolkové komise pro podporu filmové tvorby.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled