Prokletí ostrova Saint-Pierre

Příběh: Píše se rok 1850 a na malém nehostinném ostrůvku Saint-Pierre nedaleko kanadského pobřeží byl zabit muž. Dopadení vrahové se přiznávají a při převozu je jeden zabit. Druhý z nich, Neel August, čeká na vykonání rozsudku v místních kobkách. Na ostrově nemají kata ani gilotinu, a tak se čekání na smrt dost vleče. Neela si oblíbí manželka velitele pevnosti a pomalu se s ním sblíží. Stále se nad nimi ale vznáší stín nadcházející smrti.

Režisér Patrice Leconte začínal v polovině sedmdesátých let, kdy točil především komedie. Absolutního vrcholu ale dosáhl dramatem Ridicule z roku 1995, který mu vynesl nominaci na Oscara za nelepší zahraniční film a čtyři Césary.
Jeho nejnovější snímek Prokletí ostrova Saint-Pierre je romantické kostýmní drama postavené na silném příběhu víry, v němž samozřejmě nechybí ani láska. Saint-Pierre je malý osamělý ostrůvek uprostřed oceánu a velké politické a kulturní změny, které se právě ve Francii odehrávají, se ho příliš nedotýkají. Vládne tu provincionalismus, všichni se znají a nemají rádi, když se někdo odlišuje. Kapitán vojenské jednotky (Daniel Auteuil) a jeho žena (Juliette Binoche)jsou přesně takovými vyvrheli, kteří zaběhaná pravidla ostrova odmítají přijmout. Kapitán, který vroucně miluje svoji ženu, povolí zatčenému trestanci, aby se s ní stýkal a otevřeně dá najevo svůj nesouhlas s jeho popravou. Než aby se zpronevěřil své lásce, raději si dobrovolně podepisuje rozsudek smrti. Spolu se svou ženou je schopný oprostit se od pozemských zákonů a odpustit člověku, který hluboce lituje svých činů.
Právě humanistický a skvěle vystavěný příběh je hlavním tahounem filmu. Hlavní trojice až do konce bojuje s předsudky a z nich pramenící pomsty, i když vědí, že svůj osud těžko změní. Snímek svými upnutými kostýmy a ještě upjatější společností připomíná oscarové Piano, i když jeho kvalit bohužel nedosahuje.
Najistotu vsadil Leconte při výběru hereckého obsazení a angažoval francouzskou hereckou elitu. Juliette Binoche je však na to, na co jsme od ní zvyklí, poněkud nevýrazná. Zato Daniel Auteuil své pověsti opravdu dostál a vytvořil bez velkých gest a excesů skvělou živelnou postavu. Trestance Neela Augusta hraje slavný režisér Emir Kusturica. Snad právě proto, že je zvyklý stát většinou na opačné straně kamery, je jeho herectví překvapivě pokorné a podporující Neelovu odevzdanost.
Michaela Nováková Total Film 2000/8/103

VERDIKT
Leconte potvrzuje, že Francouzi kostýmnímu psychologickému dramatu vždycky rozuměli. Psychologie je tu ale ke škodě filmu místy až příliš.

Autor/Zdroj: Nováková Michaela/Total Film


Nejnovější film Patrice Leconta (Dívka na mostě, Poloviční šance), do jehož hlavní role překvapivě obsadil režiséra Emira Kusturicu (Underground), se odehrává roku 1850 na francouzském ostrůvku u břehů Kanady, kde se potýkají s vážným problémem: nemohou popravit odsouzeného vraha Neela, protože jim chybí gilotina i kat. Když po řadě měsíců popravčí nástroj dorazí, Neel už není nebezpečným zločincem, kterého před časem odsoudili. I když Leconte vypráví velmi zvolna, problémy s koncentrací mít nebudete. Režisér odstranil vše, co by diváka odvádělo od řešení morálního problému 'zločinu a trestu' a soustředí se na emocionální pouta mezi odsouzencem (Emír Kusturica); šéfem věznice (Daniel Auteuil) a jeho ženou (Juliette Binoche). Velká část Prokletí ostrova Saint-Pierre se odehrává v mlze nebo v zasněžené krajině. Na bílém pozadí vyniknou skvělé herecké výkony a Lecontova řemeslná zručnost. Téměř matematicky vypočítaný film však působí dosti chladně, stejně jako podnebí Saint-Pierre.
PBJ Premiere 2000/10/36

Autor/Zdroj: PBJ/Premiere


Ocenění: Cena sdružení ruských filmových kritiků a historiků na MFF v Moskvě 2000
Rok 1850, Saint-Pierte, malý francouzský ostrov nedaleko Kanady. Neel, pachatel brutální a zbytečné vraždy, je odsouzen k trestu smrti. Není zde ale gilotina, a tak se čeká na její dovoz. Než loď se smrtícím nákladem dorazí, je Neel vězněn v sídle kapitána a jeho manželky, kteří ostrov spravují. Čekání na vykonání trestu si Neel „králi' prací. Pozvolna se stává nepostradatelným a velmi oblíbeným mužem celého ostrova...
Kultivovaný historický snímek vypráví o tragédii tří postav. V popředí baladického vyprávění stojí zejména studie charakterů zvláštního trojúhelníku francouzská a zachycení neobvyklé atmosféry odloučeného společenství u kanadského verze Newfoundlandu. Do lidských osudů i zde zaasahují konvence, pokrytectví české titulky a nenávist vůči všemu, co se vymyká vžitým představám. Dominantní úlohu ve filmu se záměrně pomalým tempem hraje kamera, hudba a představitelé tří hlavních rolí.
Kino AERO

Autor/Zdroj: /

Studený konec světa, coby sněhovou koulí dohodil od Nového Foundlandu. Na tomhle průsečíku 47° severní šířky a 56° západní délky se život s lidmi nikdy moc nemazlil. Možná proto tu není nouze o vdovy, v jejichž „hnízdišti" na Psím ostrově byla toho proklatého, mlhavého roku 1849 nesmyslně a neodvolatelně prolita krev. Té noci se drsní, prosolení rybáři Neel Joseph Auguste (Emir Kusturica) a Lowis Ollivier tvrdě propili k absurdní sázce, kvůli které pak rozporcovali otce Couparda jeho vlastní kudlou, aby se přesvědčili, zdali je spíše tlustý nebo spíše svalnatý. Inu jiná doba, jiný kraj, jiný mrav. Tuhle uhozenou sázku prohráli oba - a Neel, který vedl rozhodující ránu, byl po právu odsouzen k smrti. Jenomže vynést rozsudek je mnohem snazší nežli ho vykonat, obzvláště když v těchto zeměpisných šířkách není k mání gilotina ani kat. A tak bude muset Neel čekat na svoji smrt (nebo vykoupení) pod laskavým dohledem kapitána (Daniel Auteuil), jenž velí místní posádce, a jeho ženy Madame La (Juliette Binocheová), která dává vrahovi ze Psího ostrova jeho poslední šanci. Ale jen Bůh nebo ďábel ví, kolik času jim všem ještě zbývá, co dobrého ještě dokáží vykonat, kolik lásky rozdat i přijmout a kolik bolesti unést. Guvernér a jeho suita už rozhodili sítě slepé spravedlnosti a zdá se, že jednu přebytečnou krvavou „vdovu" vyštrachali až na vzdáleném Martiniku. A tak přiváží první jarní lod' smutně proslulý vynález Guillotina a doktora Louise - ale stále ještě není jasné, zda se na ostrově najde někdo, kdo bude ochoten setnout Neelovu napravenou hlavu.
Režisér Patrice Leconte (Nemravná nevinnost, Dívka na mostě) ušel od comicsů a bizarních kraťasů (kterými kdysi začínal) notný kus filmařské césty. Ve svém ostrovním historickém dramatu Prokletí ostrova Saint-Pierre vsadil evidentně na tři silné karty - originální autentický námět, inteligentně rozpracovaný v úsporně sevřeném scénáři, přesvědčivě interpretovaném přesně vybranými protagonisty. Neobvyklá doba i místo ozvláštňují Neelovo čekání na popravu, a rámují tak zvláštním koloritem tuhle klasickou situaci, neomylně zasahující vaše zdánlivě vyhaslé empatické dispozice. A tak s ním paralelně prožíváte čas, který mu ještě zbývá, a chápete, proč mu stojí za to zplodit v něm dítě a naučit se alespoň rozeznávat písmena, snažit se už nikomu nikdy neublížit a chvátat vstříc peklu, když se přiblíží. Je to silná, sveřepá postava tenhle Neel, taková, jakou byste tehdy mohli na těchto ostrovech potkat - příliš toho nenamluví, ale hodně vám řekne (a jestliže i ve vás vyvolá reminiscenci na Hugovy Bídníky - zejména v sekvenci o záchraně místního hostince - nebraňte se). Klobouk dolů před robustním hereckým debutem Emira Kusturici, který svou málomluvnou roli táhne v celku i detailu jako ten, co se na St. Pierru narodil i zemřel. Na dalších dvou vrcholcích tohoto fatálního trojúhelníku dopovídají příběh standardně skvělý, odvážný i rezignující kapitán Daniel Auteuil, starosvětsky čestný a zamilovaný do své čisté i vášnivé ženy Juliette Binocheové, křehké jako květiny, které tu pěstuje, a silné jako ledové moře, bičující pobřežní útesy. Ostatně „krajinářská" kamera Eduarda Serry je další věcí k nepřehlédnutí (točilo se poblíž Quebecu, v Novém Skotsku a Paříži) - a spolu s kostýmními kreacemi césarového laureáta Christiana Gasca modeluje kultivovanou a emotivní vizuálnost snímku.
Prokletí ostrova Saint-Pierre je kompaktní miniatura pro tři skvělé sólisty a osudový orchestr. Jejich poctivě odvedené tóny vás sice nebudou vždycky hladit po duši, ale určitě k ní proniknou. A to zas není tak málo.
Michal Šobr Cinema 2000/10/100

Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema


Komerčně úspěšný francouzský režisér Patrice Leconte příjemně překvapuje kultivovaným historickým snímkem Prokletí ostrova Saint-Pierre. V baladické formě v něm vypráví o tragédii tří nevšedních postav, spjatých hlubokými vztahy. Dějištěm příběhu, založeného na skutečných událostech z let 1849-50, je ostrov Saint-Pierre v blízkostí kanadského Newfoundlandu. Tento malý a drsný kus země patřil v té době Francii. - Dva muži jsou odsouzeni za nesmyslnou vraždu. Jeden z nich záhy zemře, druhý muli ve vězení čekat, až bude na ostrov dopravena gilotina a kat. Zodpovídá za něj velitel zdejší posádky, fatalistický kapitán. Důstojníkova milovaná manželka se nedokáže vyrovnat s vězňovým osudem: podle ní se každý člověk může změnit k lepšímu. Pod jejím vlivem se na první pohled primitivní muž skutečně proměňuje a posléze si získá přízeň obyvatel ostrova. Ti se po dovezení gilotiny staví proti vykonání rozsudku. Kapitán proti nim odmítne zasáhnout a je odvolán a odsouzen pro vzpouru. Oba muži, milující jednu ženu, tak umírají na popravišti. - V popředí baladického vyprávění stojí zejména studie charakterů zvláštního trojúhelníku a zachycení neobvyklé atmosféry odloučeného společenství. Do lidských osudů i zde zasahují konvence, pokrytectví a nenávist vůči všemu, co se vymyká z vžitých představ. Dominantní úlohu ve filmu se záměrně pomalým tempem hrají tři představitelé hlavních rolí, mezi něž patří překvapivě obsazený známý režisér Emir Kusturica, debutující jako herec. Důležitou úlohu však také mají působivé obrazy kameramana Eduarda Serry a hudba Pascala Estévea. - Původní název (v překladu) Vdova z ostrova Saint-Pierre odkazuje jednak ke stavu hrdinky, jež je vypravěčkou příběhu, jednak k dobovému slangovému výrazu pro gilotinu.
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2000/10/28

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled