Přístav

Ve svém raném snímku se Bergman soustředí na provinční přístavní město, kam se po letech plavby vrátí mladý námořník Gösta, který vzápětí zachrání nešťastnou Berit před jejími sebevražednými úmysly. Díky této události se mezi oběma mladými lidmi rozvine silný vztah, s jehož pomocí se chtějí odpoutat od hrůzné minulosti a pocitů osamělosti.

Pronásledována problematickou minulostí Berit začne doufat, že vztah s Göstou ji dokáže zachránit před sebezničením. Okolí Berit vnímá jako problémové děvče, které prošlo polepšovnou a ve skutečnosti její osud nikoho nezajímá. Její vztah s despotickou matkou je popsán přesvědčivě a intenzivně - jak kontroluje veškerou Beritinu činnost a ztrpčuje jí život, jak jen může. Gösta, který touží po novém životě, se do Berit zamiluje a vůbec mu nevadí její pohnutá minulost, ani to, že byla v polepšovně.

Přístav se stylem přibližuje tvorbě italských neorealistů.

Zdroj: Film Europe Media Company

Italským neoralismem ovlivněný Ingmar Bergman si volí jako téma centrální napětí mezi dospělými a dospívajícími ve svém hluboce pesimistickém filmu o dívkách ve výchovném ústavu. Dívky poznamenané osudem, se pokusí vzepřít nechápajícímu světu dospělých a najít si vlastní cestu. Revolta je ovšem předem odsouzena pro jejich bezmocnost a všemocný vliv vychovatelů k naprostému nezdaru.
Sám Bergman označuje později jako vzor pro svů film dílo italského režiséra Roberta Rosselliniho.
V hlavních rolích Nine-Christine Jonssonová, Bengt Eklund a Nils Halberg.