„27. června 1950 byli popraveni čtyři z dvanácti obžalovaných v procesu, který se stal veřejnou demonstrací tvrdého postupu komunistického režimu vůči jeho odpůrcům.“
Milada Horáková byla neobyčejná, nesmírně statečná žena, která, jak vzpomínají pamětníci, „hořela“ láskou ke své zemi, k demokracii a k lidským právům. Ani po půl století nám není její osud lhostejný, ani po padesáti letech nevybledla zrůdnost komunistické justice. Jak říká jeden z dalších odsouzených: „To nebyl proces, to bylo divadlo!“ Samozřejmě i původní filmový materiál a písemný záznam procesu, které jsou v dokumementu použity, byly zmanipulovány. Ani se nechce věřit, že tuto křehkou, kultivovanoou ženu vyšetřovatelé při výsleších věšeli nohama od stropu.
Nejdříve, kdy to bylo možné se na televizních obrazovkách objevil pravdivý...
Milada Horáková byla neobyčejná, nesmírně statečná žena, která, jak vzpomínají pamětníci, „hořela“ láskou ke své zemi, k demokracii a k lidským právům. Ani po půl století nám není její osud lhostejný, ani po padesáti letech nevybledla zrůdnost komunistické justice. Jak říká jeden z dalších odsouzených: „To nebyl proces, to bylo divadlo!“ Samozřejmě i původní filmový materiál a písemný záznam procesu, které jsou v dokumementu použity, byly zmanipulovány. Ani se nechce věřit, že tuto křehkou, kultivovanoou ženu vyšetřovatelé při výsleších věšeli nohama od stropu.
Nejdříve, kdy to bylo možné se na televizních obrazovkách objevil pravdivý příběh doktorky Milady Horákové. Uvědomme si však, že proces a následná poprava se odehrály v roce 1950 a dokument režiséra Jana Mudry měl premiéru v roce 1990. Od popravy uplynulo celých čtyřicet let…
Dokument přináší nejen autentické záběry z průběhu komunisty zinscenovaného soudního procesu, který trval od 31. května do 8. června 1950, popravena byla 27. června téhož roku, ale taká velmi cenná svědectví spoluvězňů či její dcery a sestry.