Příběhy kocoura Modroočka

Čtvrtý příběh z pětidílného animovaného cyklu "Z deníku kocoura Modroočka".

Modroočko má jemný kožíšek, velikánské modré oči, dlouhé vlasy a hebký čumáček. Je to vzdělaný kocourek, který si píše deník a bydlí u svého pána, spisovatele. Objevuje svět kolem sebe a vypráví o všech svých dvounohých a čtyřnohých přátelích.

Kocourek Modroočko je se svým dvojnožcem na venkově. Uprostřed krásné přírody se mu líbí a plně užívá pohody pěkných dnů. Jednou se vyhřívá na sluníčku na louce. Je překvapen, že to není vhod malému králíčkovi. Chvíli trvá, než Modroočko pochopí, že svým povalováním ničí králíčkovi Bílému pírku večeři. Bílé pírko se chodí na louku pást a zválena tráva mu nechutná. Modroočko se diví; sám jí maso a mléko, které mu dvojnožec dává do misky. Bílé pírko se zděsí. Modroočko jí maso a přátelí se s člověkem! Dvojnožci přece pořádají hony a králíky a zajíce střílejí. Králíček nechce s Modroočkem ani mluvit, ale pak slíbí, že se večer opět sejdou na palouku. Pro kocourka je svět na venkově plný záhad a objevů. Spatří v trávě tenký ocásek, který se pohybuje mezi stébly. Modroočko samozřejmě nevynechá příležitost, aby si mohl pohrát. Zatáhne tlapkou za ocásek — a strne. Z trávy se vztyčí had s rozeklaným jazykem a ostrými zuby. Se syčením a výhružnými slovy „Seknu, seknu“! se blíží ke kocourkovi, ztuhlému strachem. Ve chvíli největšího nebezpečí se objeví ježek, zabije zmiji a zachrání Modroočka před smrtí. Pak se představí, jmenuje se Franta Šramota. Minulé léto žil s Modroočkovým dvojnožcem, který však nebyl příliš nadšen, že ježek v noci dupal a šramotil. Nyní dává ježek přednost svobodnému životu. Dalším kocourkovým známým je lovecký pes Fousek. Jeho pán a Modroočkův dvojnožec s ním přijdou na palouk. Modroočko nechápe, proč se Fousek tak pyšní tím, že poslouchá svého pána na slovo, že mu podává na rozkaz ochotně tlapku a že mu horlivě aportuje. Kocourek tvrdí, že on si dělá, co chce — a stejně tak jeho dvojnožec. Ale poctivě připustí, že v případě neshody dostane někdy výprask. Fousek svým citlivým čichem vyslídí, že se pod lesem skrývá králík Bílé pírko. Chlubí se kocourkovi: „Teď uvidíš, jak můj pán bude poslouchat zase mne! Dutou holí ukáže pak na králíka, potom to bouchne, králík se převalí a já ho přinesu"! Skutečně, jakmile Fousek upozorní svého pána na Bílé pírko, pán ihned zamíří puškou k lesu. Těsně před výstřelem, jako by byl nesmírně vystrašen, vyskočí Modroočko na Fouskova pána a strhne pušku stranou. Výstřel králíka netrefí. Uražený Fousek se přestane zlobit teprve, když zjistí, že šlo o kocourkova přítele. Vrtěním ocásku se snaží udobřit myslivce, před nímž se kocourek schoval do laskavé náruče svého dvojnožce. „Ty jsi mi pěkný hrdina, Modroočko!“, kárá malého ustrašence jeho pán. Modroočko sice neví, co je to hrdina, ale hřeje ho, že Bílému pírku zachránil život.

[ta]. Já a Fousek. Filmový přehled. 1975, č. 47 – 48, nestránkováno.