Pozdní jaro

Noriko s láskou pečuje o svého otce, profesora Somiju, a těší se ze společnosti přátel. Nic jí neschází, avšak její teta společně s otcem dojdou k přesvědčení, že dospěla do věku, kdy by se měla vdát. Noriko nesnese, aby otec zůstal sám, a teprve chlácholivá slova o jeho novém sňatku ji přimějí k setkání s budoucím mužem. Ten je jí sice sympatický, ale pomyšlení na to, že by otce opustila, je pro ni nepředstavitelné. Teprve otcova laskavá domluva ji přesvědčí. Po její svatbě se profesor vrátí do prázdného domu... Žádný z Ozuových filmů není naplněn obdobnou esencí tradičních obrazů Japonska a jeho kultury, které jsou zde dávány do souladu s novým liberálním pojetím rodiny a svobodného postavení ženy v ní.
38. MFF Karlovy Vary