Poslední metro

Po okupaci Paříže v roce 1940 je Lucas Steiner, majitel divadla Montmartre, nucen se kvůli svému židovskému původu skrývat. Všichni jsou přesvědčeni, že uprchl do svobodné zóny, ale skrývá se ve sklepě divadla. Vedení divadla se ujme jeho žena Marion, která zkouší novou hru podle manželových poznámek. Hra má název Ztracená a Marion v hlavní roli sekunduje nenapravitelný sukničkář Bernard Granger, který přišel z jiného divadla. V kritickém období se divadlo více než kdy jindy stává obrazem života: každý něco předstírá, hraje svou roli a nikdo nemůže nikomu věřit. Scénář je schválen úřadem propagandy a začíná kolo zkoušek. Lucas poslouchá ze sklepa herce a připravuje pro Marion režijní poznámky. Ta se mezitím snaží získat kontakty na převaděče, aby se Lucas dostal přes demarkační linii do svobodné zóny a poté do Španělska. Divadlo navštěvuje divadelní kritik Daxiat, který kolaboruje s nacisty, ale on divadlu nepomůže. Vše se komplikuje, když Němci ovládnou Svobodnou zónu.

Zdroj: ČT

Paříž 1942. Lucas Steiner je jako Žid nucen opustit zemi. Zatímco se slrývá ve sklepě svého divadla, jeho žena, herečka Marion, za něj převzala ředitelskou funkci a dělá, co může, aby udržela divadlo při životě a herce při divadle. Dokonce se odváží uvést novou hru a do titulní role obsadit Bernarda Grangera, aby zvýšila zájem diváků o divadlo.
Poslední metro, jeden ze dvou nejúspěšnejších Truffautových filmů, je film o životě a o divadle. Získal deset prestižních Cézarů a zaznamenal veliký ohlas u kritiky i diváků.