Pokropený kropič

28. prosince 1895 uspořádali bratři Lumiérové v Indickém salónku kavárny Grand Café na pařížském bulváru Kapucínů první veřejnou projekci svých „oživlých fotografií“ platícím divákům. Třicet tři platících diváků tohoto historického okamžiku shlédlo dvacetiminutový program, který se skládal z deseti asi minutových snímků, z nichž většina zachycovala každodenní události ze skutečného života jako příjezd vlaku na nádraží, odchod dělníků z továrny, rodinnou snídani nebo partii karet. Mezi těmito reportážními snímky se nacházel jeden, který se od ostatních nápadně odlišoval. Jako šestý v pořadí se na plátně objevil krátký inscenovaný skeč Pokropený kropič, který je považován za první hraný film ve filmových dějinách.

Na začátku filmu vidíme zahradníka (François Clerc), kterak v zahradě gumovou hadicí nevinně zalévá záhon. V tom se na scéně za jeho zády objevuje chlapec (Benoît Duval), který si úmyslně stoupne na zahradníkovu hadici a přeruší tím proud vody. Udivený zahradník se snaží najít příčinu náhlé závady a odstranit ji. V okamžiku, když si začne pozorně prohlížet ústí hadice, chlapec s ní sestoupí a obnovený proud vody vytryskne zahradníkovi přímo do obličeje. Mladý šprýmař se snaží před rozzlobeným zahradníkem utéci a následuje divoká honička po zahradě. Po krátkém pronásledování jej rozzlobený zahradník chytí a pořádně mu nařeže. Poté se zahradník vrací ke své práci a mladý darebák odchází ponížen pryč.

Původ námětu k natočení tohoto prostinkého skeče je sporný. Podle samotného Louise Lumiéra je film pouze zopakováním skutečného žertu, který provedl jeho mladší bratr Edouard jejich rodinnému zahradníkovi, kterým byl pan François Clerc. Podle filmového historika Georgese Sadoula je námět filmu, respektive výše uvedené události, které k jeho vzniku vedly, inspirován výjevem z alba knihkupectví Quantin z roku 1887, kde se v devíti obrazech nacházel kreslený komický příběh o chlapci, zahradníkovi a jedné kropící hadici, jehož autorem byl ilustrátor a karikaturista Hermann Vogel. V tomto ohledu lze tento kratičký snímek považovat za první příklad filmové adaptace.

Film natočil Louis Lumiére na jaře roku 1895 na zahradě rodinné usedlosti La Ciotat v Lyonu. François Clerc si zopakoval svou roli zahradníka, ale role chlapce nebyla Louisem Lumiérem obsazena jeho mladším bratrem Edouardem, který byl považován za příliš mladého, nýbrž mladým tesařským učněm z Lumiérových továren jménem Benoît Duval (někdy uváděn jako Daniel Duval).