Podzimní sonáta

Jediný film, na kterém spolupracovali Ingrid Bergman a Ingmar Bergman. Zároveň poslední, který herečka před smrtí natočila. Podzimní sonáta, oceněna Zlatým glóbem za nejlepší film (1979), je dalším potvrzením mistrovské Bergmanovy režie a zároveň hereckým koncertem Liv Ullman a Ingrid Bergman.

Eva, bývalá manželka venkovského pastora, pozve na návštěvu svoji matku,světoznámou klavíristku Charlotte, se kterou se již léta neviděly. Namísto láskyplného a přátelského setkání však na povrch vyplouvají hluboko ukryté křivdy a rozpory. Matka, která opustila rodinu, aby se mohla věnovat své hudební kariéře, stráví s dcerou několik dní, během nichž se obě snaží v sobě vyvolat poslední zbytky náklonnosti, které by je mohly navzájem spojovat.

Zdroj: Film Europe Media Company

V Podzimní sonátě se rozevírá tragika osamělé mladé ženy, která v sobě nostalgicky konzervuje minulé utrpení, a vedle ní drama její citově nezralé matky, která se utíká do falešných sebeklamů, jimiž se snaží zprostit zodpovědnosti za zmarněné životy svých dcer. Film, natočený v Norsku, je komorním ženským duetem v mollové tónině, drásavou konfrontací traumatizované Evy (Liv Ulimannová) s její velkosvětskou elegantní matkou, úspěšnou klavírní virtuoskou (Ingrid Bergmanová). Zadržované napětí mezi nimi vypukne brzy po radostném shledání, při hře Chopinova klavírního Preludia. Když hraje Eva v amatérsky snaživém provedení, na matčině tváři je znát neúspěšně potlačována nespokojenost, neschopna snížit své vysoké nároky. Poté sama předvede skladbu v profesionálně brilantním přednesu, jemuž dcera nešťastně naslouchá, zdrcena z vzájemného odcizení a neporozumění. Výmluvné dvojdetaily tváří, za nimiž lze tušit drásavé prožitky, ještě víc rozdírá hudební opus. Bergman s jedinečnou jemností vedl obě protagonistky k rozehrání subtilní pocitovosti, vystupňované do emotivně vyhrocených poloh.

Autor/Zdroj: /Kino AERO