Počkám, až zabiješ

POZOR, SPOILER

Velitel tábora Hauptsturmführer Dörnerse se prochází po psinci. Doprovází jej dva vězni. Jeden z nich je Jan Mareš. Psi jsou krmeni vězni, a ti je také musí schválně dráždit. Jiný vězeň se snaží vtlouci psovi do hlavy, aby jej při jeho útěku nechal na pokoji.

Přijíždí sem nadřízení shora, pro ně je připravena ukázka výcviku psů. Jsou vypuštění tři vězni, muž, žena a kluk. Dörner jim slibuje svobodu, podaří-li se jim proběhnout bránou. Pak jsou na ně poštváni psi. Právě při této akci vězeň Mareš utíká. Ale protože fena Brita nechá svou oběť na pokoji, je skoro zastřelena. Takže utíká také. A tak se klukovi podařilo proběhnout bránou. Mareš doběhne k vodě, kde na kluka narazí a v útěku pokračují spolu. Klučina tvrdí, že je z Norska.

Fena Brita dohoní vězně Mareše, ale ten ji přivazuje, protože by jej prozradila. Pak se dají s klukem přímo řekou, aby tím zmátli stopu. Jenže je dohonil Dörner. Nejprve kluka samotného. Toho nechá hlídat psem Argem a jde si pro Mareše. Neví, že Argo si šel popovídat s Britou a kluk utekl. Ten jej také napadne a tím osvobodí Mareše. Dörner je jat a svlečen. Jeho šaty si bere Mareš a pokračují v útěku. Málem jsou lapeni v chalupě, ale vyklouznou. Pak se dokonce svezou s nacisty v autě, Marešova uniforma dělá své. V dalším úkrytu jsou objeveni nacisty, ale naštěstí byli jen dva a ty Mareš zastřelí.

Dörner už je zpět a znovu vyslýchá Marešova spoluvězně Bartáka. Ten mluví a mluví a Dörner si to přebírá. Zatím v dalším úkrytu pomůže Mareš selce s porodem krávy. Ženu pak obtěžuje nějaký muž. Ona se však ubrání, ale pro jistotu posílá Mareše i s klukem pryč. Ti ujíždějí na kole. Dojedou až k cirkusu. Malý Nor je cirkusák, jak se Marešovi svěřil. Dělal hudebního klauna. Mareš jej zde nechává. Sám pokračuje i s Britou, která si jej našla. Bohužel jdou k chatě, kterou i s její polohou popsal při výslechu Barták. Když tam Mareš přijde, je již Dörnrerem očekáván...

Ve 2. světové válce, ve středisku na výcvik psů, kde se psi cvičili na zajatcích, jeden pes selhal, a tím umožnil útěk vězni Janu Marešovi a chlapci Jule Norgemu. Pro gestapáka Pfeila to byl velký problém, dostal za úkol vězně dostihnout a i se psem zlikvidovat. Měl ale smůlu, neboť uprchlíci byli vždy o jeden krůček vepředu. Ve finální scéně to pro Pfeila nedopadlo dobře a uprchlíci dostali další šanci přežít válku.

Některé filmové scény byly natáčeny ve Slatiňanech u Chrudimi. Pro herce Adolfa Filipa, Vladimíra Dlouhého a Ilju Prachaře to byla dobrá příležitost si zahrát v dobrodružném dramatu. Na scénáři se podílel i Ivo Toman.

Stanislav Černý dlouho pracoval jako pomocný režisér. Debutovat v rámci celovečerní režie měl osmačtyřicetiletý tvůrce v roce 1971 dramatem Klíč, nakonec mu však byl svěřen projekt Černý vlk (1971), vyprávějící o obtížném poslání strážců socialistických hranic a jejich čtyřnohých pomocníků. Druhým a posledním Černého snímkem se stalo drama Počkám, až zabiješ (1973), jež bylo rovněž inspirováno literární předlohou Karla Fabiána. Odehrává se za druhé světové války ve středisku Nordfelsen, kde jsou cvičeni na vězních z koncentračního tábora psi určení pro strážní službu. Děsivému úkolu se vzepře interbrigadista Mareš (Adolf Filip), kterého na útěku osud svede s norským chlapcem (Vladimír Dlouhý). O osudu uprchlíků naštěstí rozhoduje i věrná fenka Rita.

Zdroj: NFA