Pobočník Jeho Výsosti

Nadporučík Alois Patera byl jmenován pobočníkem prince Evžena. Nový nadřízený ho ještě ani neviděl a už mu udílí první rozkaz: doprovodit do baru jeho milenku, s níž se chce dnes rozejít, protože se bude ženit. Patera je sice velmi snaživý muž, ale také pořádný popleta, a tak přivede úplně jinou dívku a ještě se na účet nadřízeného opije.

POZOR SPOILER!

Dva muži mají souboj na pistole. Jeden však odjíždí a zůstává pouze ten druhý, nadporučík Alois Patera. Pak je předvolán, ale místo trestu se dozví, že se stal pobočníkem prince Evžena, který se má ženit. On sice miluje dívku jménem Pepi, ale jednou je státník, tak co. První bojový úkol, který Alois dostane, není složitý. Má zajet pro Pepičku a odvézt ji na určené místo. Což proběhne naprosto bez potíží, až na malinkou nepodstatnou drobnost, že Alois naloží zcela jinou dívku. Na místě samotném se trošku nasosá a udělá ostudu. Udělá i velikou útratu a nakonec musí z místa uprchnout v ženském převleku. To vše pozoruje princ Evžen a vše za něj zaplatí, aniž tuší o koho jde. Alois je přeložen do Mňuku, kvůli tomu souboji. Jde zapít žal, kde se setká s Evženem, kterému vypráví, jak si na prince dovoluje. V novém místě „zbuzeruje“ koho potká. Ovšem pak je povýšen a chce zpět do Prahy. Toto mu nevyjde ani u podplukovníka Kincla, i když se zde za něj kamarád přimluvil. Zato se opět setká s Evženem, ale stále neví kdo to je. Ten jej žádá o službičku, kterou napoprvé Alois opět zmrví. Pak chybu napraví a je mu slíbena protislužba. A on chce opět přeložit do Prahy, což mu Evžen promptně splní a přizná se, kdo je. Jenže Alois tomu nevěří. Pak se opět setká s Kinclem, který jej seřve a objedná do paláce k princi…

"Pobočník Jeho Výsosti".Úspěch filmového "Maršálka" nebyl překonán žádným z dalších Burianovských filmů. Snad proto, že prostý občánek rád viděl zesměšněnou a napálenou onu "kastu pro sebe" důstojníků staré rakouské armády ke které vzhlížel kdysi s rozechvěnou úctou - anebo se tak tvářil. Proto se patrně Vlasta Burian, jinak veliký milovník všech druhů uniforem, které velmi rád nosil, vrátil k námětu, kde si opět může zařádit v uniformě rakouského důstojníka.

Jenže tentokrát dal této postavě vážnější mravní jádro, které ji činí sympatickou a smích z nehod a nezamyšlených nešikovností nadporučíka a pak rytmistra Patery je podložen soucitem. Neboť hraje se tady o osud vojáka v míru, proniknutého čestností a obětavým kamarádstvím k druhům z povolání a k příteli z hospůdky. Tímto přítelem je mladý arcivévoda, jehož se stává Patera pobočníkem. Nezná se s ním, poplete jeho milostné dobrodružství, v haličské "blechárně" zesousedští, vrací se pak do Prahy, aby obvyklým efektem těchto veseloher s Výsostmi byl nakonec po zásluze odměněn.

Film byl dělán pro Buriana, který v něm uplatnil plně svou charakterizační komiku, a to, jak už u nás ani jinak nelze, zejména ve scénách alkoholové podroušenosti z rozdovádění nebo ze světobolu. Jinak je děj filmu trochu zanešvařen už trapným zlozvykem napodobování filmů hlavně těch vídeňských, kde každý arcivévoda je nabit demokratičností a šlechetností až k ke škytavce, miluje vždy občanské dívky a odměňuje své hospodské kumpány. Aby tento dojem nebyl snad porušený, škrtla tehdy naše pražská cenzura výjev u Franze Josefa, jehož představoval již v Americe vyzkoušený herec této role Veverka (ve Vídni se hrál film nezkráceně, i s touto scénou - ale za nějaký čas i tam byla zakázána).

Z druhého konce děj pak trpí úplnou nepravděpodobností, až nemožností scén a postav. I fraška by měla mít své meze skutečnosti, od níchž se nemá vzdalovat). Režie měla jinak k dispozici nákladnou výpravu a dala po této stránce filmu, co mu patřilo.

Nadporučík Patera je na dálku jmenován pobočníkem prince Evžena, který má před svatbou a musí se rozejít se svou milenkou. Požádá Pateru, aby zařídil jejich poslední schůzku. Protože se navzájem neznají, začíná kolotoč plný omylů.